Týden čtyřicátý - Lišák severní vítr

Týden čtyřicátý se nám bohužel díky neočekávatelnému odjezdu na místo bez signálu a internetu velmi opozdil, což mne skutečně velmi mrzí. Počkali jste si, nicméně toto kulaté výroční číslo je vskutku příhodné do začátku nového měsíce. K poslednímu tématu mi přišla dvě díla a to od [Gilandhel] a [Marieke].

Gilandhelina povídka je tak úžasně napsaná, až se jí v komentářích objevily názory plné lítosti nad jejím osudem, ačkoli byl plně vymyšlený, jak později dopsala. Musím se přiznat, že jsem jí sama uvěřila. Marieke napsala úvahu o adopci, jak jsem nadhodila v tom "motivačním" odstavečku v předchozím článku. Rozebrala tematiku adopce do úžasných podrobností a měla trefné názory. Je to pro mne čest, že mi vložila odkaz do komentářů. Oběma dámám děkuji. :-)

*Přeji vám všem příjemný a poklidný start do nového školního roku a žádná nečekaná a nevítaná překvapení..*

Na tento týden jsem přejala část repliky vypravěče z jednoho z mých oblíbených filmů, Čokoláda. Velmi mne zaujal a chtěla bych znát vaše díla a názory. Doufám, že se mi dostane vašich děl. Dost dobře bych si dokázala představit i kresbu/malbu, ale je to čistě jen ve vašich rukou a hlavách...

Maminko, kde jsi?
(Gilandhel)

Sny jsou luxus, který si nemůžu a nechci dovolit....

Realita je sice mnohdy krutá, ale je stálá, neměnná. Raději zvolím realitu, než snít o něčem co nemůžu mít, a trápit se otázkami, kdy to konečně dostanu.

Myslím, že takový názor má většina z nás. A tím nás myslím NÁS, děti, které nikdo nechce. Děti, které odložili z mnoha sobeckých důvodů. Děti z dětských domovů. Spousta dospělých nám říká, že jsme mohli dopadnout hůř. Například místo do dětského domova nás mohli odložit v igelitovém pytli, mrtvé a nehybné, někam do popelnice. Ale myslím, že většina z nás by raději brala tento osud, než-li osud nemilovaného dítěte, odsouzeného vyrůstat v ústavech, kde jsou stovky takových jako my.

Takový je i můj příběh. Jmenuji se Andrea, je mi 18 a jsem z Dětského domova...

...