Nepospíchej!
Text ztracen!
Hujajá!
Miluji infantilní pozdravy. Každý si řekne, že autor článku je magor, nečeká nijaký zázrak a hle on ten článek nakonec překvapí. Proč tak pošahaně nevítám čtenářstvo i na osobním blogu? A jo, ten je povětšinou svázaný se Zemí, tudíž stařenám přes dvacet již není povoleno být potěpem. Co si o tom myslíte, když si blogeři navzájem říkají věty typu "Měl/a bys už dospět."?
Jako u jiných Iluzí i dnes byla hudba daleko jistějším prvkem, ba pilířem tohoto počinu, než samotné vizuálno. Holt máme na světě málo malířů a kreslířů, jejichž tvorba by sedla jako zadnice na nočník ke mnou vybrané hudbě.
Autor: abzac666
Velice mne zaujala a baví mě myšlenka okovů, kdy otrok sám sobě otrokářem. Je to fascinující a směšný paradox. Máte nějaký paradox, z kterého se vám chce až brečet smíchy nad jeho absurdností? Pamatujte, že smích je zdravý.
Autor: AquaSixio
Ač bych vás vůbec neměla rozmazlovat, dnes udělám výjimku, protože se mi povedlo na internetu nahnat obrázek středověkého tance na linorytu. Kochejte se, inspirujte se, pište a posílejte.
Jako obvykle přišel i dnes čas na regulérní sběr bludišťáků. Ničeho se nebojte a své klávesnice nažhavte. Pište na blog a do komentářů vložte odkaz, nebo rovnou do komentářů napište odpověď. Nikdo jiný než já komentáře neuvidí.
Zamyslete se: Proč jsou hvězdy lidem takovým trnem v oku? Vzhlížíme k nim, zpíváme jim, píšeme o nich, malujeme je a ve srandovním prdítku se je snažíme jednu po druhé dobýt, pokořit. Proč?
Udělím deset bludišťáků tomu, kdož řekne, který český herec a v kterém českém filmu pronesl heslo lodní posádky: "Já ho propíchnu a bude to." Ve středu či ve čtvrtek očekávejte nápovědu ohledně této bonusové otázky.
Ano, ano, již avizovaný pilíř konečně přišel na řadu. To si dnes pomlsáme, to si pošmáknou naše vznešená ouška. Dále nebudu napínat. Tři, jedna, včil!
Výzva všem:
Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.
V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!
Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:
Konec, konec, zvoní nám zvonec. A co teď? Teď si dáme deli!
Hoj ahoj!
Vaše tetka Maglaiz
To mi připomnělo tuhle moji dávnost - http://phoenixrise.blog.cz/1201/delitel-venovano-klubu-snilkuPodobná hláška byla v Císařově pekaři, ale není to úplně doslovně.Hvězdy nás fascinují, protože jsou krásné na pohled, nepředstavitelně vzdálené, nemůžeme se na ně podívat, netušíme, jak vlastně vypadají, respektive vidíme je úplně jinak, než jak vypadají. Vidíme je, i když už tam dávno nejsou. A vidíme je, i když jsou od nás tak šíleně nepochopitelně daleko. To je prostě- nevím, jak to česky říct - mindblowing Nedá ti to spát.A navíc se pěkně třpytí a božsky kontrastují s temnou oblohou. A formují souhvězdí, která mají příběhy. To taky člověka láká.
OdpovědětVymazatTaková hláška, nebo hodně podobná zazněla v dvoudílném českém filmu Císařův pekař a Pekařův císař od postavy maršál Russworm, v podání herce Zdeněk Štěpánek.
OdpovědětVymazatAle zda taková věta zazněla i někde jinde, to nevím.
Nápověda k bonusu: O tomto herci jsme se již jednou bavili. Má za sebou slavnou rodovou minulost, zkrátka divadlo měl v krvi už od dědečka. Ztvárnil mnoho rolí, mimo jiné několik historických osobností a také zvěčnil na stříbrném plátně legendárního "vůdce" ze slavné Čapkovy hry. Již jsem prozadila přespříliš.Vinšuji šťastný lov!
OdpovědětVymazatTak já zkusím herec Zdeněk Štěpánek, mimochodem v Bílé nemoci hrál maršála výtečně :) a tipnu jedná se o film Ukradená vzducholoď? :)
OdpovědětVymazatVím, že je pozdě, ale dřív jsem se nedostala na počítač, tak ještě přidávám maličké zamyšlení nad hvězdami...
OdpovědětVymazatHvězdy se třpytí na nočním nebi a lidé o nich od nepaměti sní. Je to asi způsobené obrovskou vzdáleností a nedosažitelností, co nás od hvězd dělí. To ovšem odpovídá lidské povaze, které vždy toužilo po tom, co nemůže mít. Už Jules Verne vystřelil prvního člověka k Měsíci, tehdy ještě ne v raketoplánu, ale pomocí obrovského děla. A lidstvo se této mety nevzdalo, a tak do vesmíru posílá další a další kosmonauty, aby pokořili dávné sny o hvězdách.Jen je trochu s podivem, že od té doby, co první člověk stanul na Měsíci, tak už se tam nikdo nepodíval. Co sny o tom, že tam budou lidé žít, nebo budou třeba kolonizovat jiné planety? To je to tak finančně náročné? Nebo je problém v něčem jiném? Myslím si, že bychom dnes na Měsíc už nedoletěli, nebo přesněji neproletěli tím vesmírným smetištěm okolo Země. Celé roky se tam hromadí šrot a odpadlé části z našich raketoplánů, stanic, sond, družic, satelitů a bůhvíčeho, a to kolem naší modré planety vytvořilo neprostupný obal. Až se trochu obávám, abychom svou „skládkou“ jednou nezpůsobili meziplanetární konflikt, až k nám poletí na návštěvu nějací mimozemšťané…