Zhaslo.
[Fantaghira] [Zdeňka M.]
Tma. Všude tma, až na malý, ale silně zářící bod na obzoru a možná až za ním. "Je, kapitáne, někdo čmajzl hvězdy!" Kapitán si nikým neviděn, neb byla tma tmoucí, pravicí prohrábl bradku vzorně zastřiženou a navoskovanou do špičky. V zeleném oku sice plápolal nezbedný plamínek, ale dnes byl poněkud zamžen. "Chlapi, tohle se vidí jednou za sto let. Inu, když odchází ze světa obyčejný človíček, tak jeho hvězda zhasne, jako když zfouknete svíčku. Ani to nezaprská, jen chvíli zůstane čmoud. Zda-li byl člověk dobrý, čmoud voní, když nebyl, nu, tak holt zapáchá. Jenomže když svět opustil člověk sám zářící jako jeho hvězda, okolní světýlka propůjčí té jeho hvězdě svou záři, aby naposledy mohla řádně osvítit jeho cestu, a pak vybouchnout v tisícero jisker." TRRRROUB! SMRK, smrk.
Dobré noci vinšuji.
Celý den jsem váhala nad tím, zda vůbec zveřejňovat novou Iluzi. Dokonce jsem měla silné nutkání odít Imaginaria do černého. Nakonec však jsem se uvolila k tomu, Iluzi vytvořit, avšak na důkaz smutku dnes nebudeme lovit bludišťák, neb na tuto kratochvíli není vhodný čas. Celý knižní, snílčí a hlavně fantasácký svět se pokryl černým flórem na znamení truchlivé události smrti jednoho z velice originálních fantasy spisovatelů, bojovníků za orangutany a eutanasii, pána Zeměplochy, sira Terryho Pratchetta. Věnujme mu pro dnešek tichou vzpomínku a pokud někdo z vás připojí pár veršíků či slov na téma Zeměplochy a Pratchetta, nebude škodný.
 |
| Autor/ka: ValeraPosmitniy; zdroj |
Nechtěla jsem, aby celá Iluze vyzněla příliš smutně, jelikož Terry Pratchett by mi dozajista za tohle uštědřil štulec pod žebra, a tudíž spíše přidávám hudbu momentálně mi hrající v hlavě, která působí smutným dojmem jen v daném kontextu.
Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:
Příště snad ve veselejším ovzduší...
doufá
Maglaiz
Žádné komentáře:
Okomentovat