Týden sedemdesátý pátý - Kdo židli má, ten bydlí

Na poslední chvíli, leč stále ještě v pondělí vyhlašuji nové TT. Svou vzácnou perlu mi zapůjčila [Vivienne]. Má fantazie se při čtení její úžasné povídky rozlétla do všech stran a představila si strom, o kterém Vivienne napsala a vžila se do jeho pocitů...

Mám-li židli, budu bydlet...co když ale budu chtít sedět jen na tom obrovském sedacím pytli, nebo jen na taburetce, protože mám nízký stolek..?

O perlách

od Vivienne

V dávných dobách pro něž dnes už nemáme označení, děly se věci pro nás neuvěřitelné, neboť odporují našim zkušenostem a naší pravdě. Ale tehdy byly věci prostě jiné, než jsou dnes. Možná byly lepší a možná taky ne …

Uprostřed moře v jeho nejhlubším příkopu rostl strom, který by byl obyčejným, i když mohutným stromem, pokud by rostl kdekoli na souši. Ale on rostl na dně moře a proto byl tak odlišný. Strom byl velmi osamělý, neboť společnost mu dělaly jen korály a tu a tam nějaká ta rybka. Jo a málem bych zapomněla na podvodní lid, ten okolo něj tančil také. Ale přesto byl strom svým způsobem osamělý, neboť si s ním nikdo nepovídal, a připadal si zbytečný. Proto se rozhodl, že bude plodit plody, krásnější než cokoliv co dávali jeho suchozemští bratři.

...