Týden padesátý druhý - Osud

Týden s křikem uprchl do dob minulých a nastal nám zbrusu nový. Posledně jsme kopali hroby a tohoto témata se chytila [Maglaiz] a poslala mi svůj krásný příběh. Musím se přiznat, že jsem takový konec rozhodně neočekávala. Je zcela nečekaný a...lehce zvláštní, pokud se mi tak pouze nezdá. Nedávejte le jen na můj úsudek, může být zcela mylný.

"Bože, pověz, jak je to s naším osudem? "

^{(nebojte, to jen dnešní hodina středověké filosofie)}

Zkuste se zamyslet. Máme svůj život a samozřejmě také osud předurčený nebo ho můžeme svými rozhodnutími měnit, jak se nám zlíbí..?

Ukázka povídky od Maglaiz:

Šepot stromů, jimž vítr čechral koruny, téměř kolébal ke spánku. Louka zářila barvami planých květů a voněla jako rajská zahrada. Pozdní jaro již dovolovalo zdržovat se v přírodě déle bez hrozby dešťové přeháňky. A tak není divu, že kromě šumění listí bylo slyšet i dva lidské hlasy.

"Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?"

"Tmu."

"A otevřel jsi mysl?"

"To jsem měl?"

"Vždyť jsem to říkala," odpověděl vysoký hlas vyčítavě.

"Promiň, od toho "oči" jsem tě neposlouchal."

"Proč?"

"Vnímal jsem tmu."

...