Dobrý den, milí snílci. Dnes se budeme pokračovat ve zkoumání postmoderních výtvarných stylů. A tentokrát je na řadě umělecké postminimalismus
Postminimalismus je výtvarný směr, který vznikl na jedné straně jako pokračovaní minimalismu, na druhé jako odmítnutí jeho rigidnosti. Jestli se v minimalismu forma stává obsahem, tak v postminimalismu můžeme vystopovat sebereflexi autora, příklon k podvědomí, erotice atd…
Jeho začátky se datují po roce 1966. Zejména u autorů, jako Eva Hesse (1936 – 1970) a Richard Serra (1939). Postminimalističtí umělci používají ke své tvorbě mnoho materiálů, jako je guma, plsť, textil, provazy, plast, sádra...
V Česku a na Slovensku se postminimalismus projevil v tvorbě Stanislava Kolíbala (1925) – Opřená tyč, 1970, a Márie Bartuszové (1936 – 1996), pro kterou je typická „organická plastika“ – Bez názvu, 1970 – 1987.
V 70. letech byl vytvořen Bílý prostor v bílém prostoru (1973-74) autorské trojice Stano Filko (1937), Miloš Laky (1948 – 1975) a Ján Zavarský (1948), v kterém navazují na dílo Kazimíra Maleviče.
Po roce 1989 je to Blažej Baláž (1958) a jeho Nádech a výdech 1 (1991), Bez názvu (1991) a Dematerializace (1992). Postminimalizmus je přítomný i v jeho malbách.
Eva Hessová (nepřechýleně Eva Hesse)
*11. ledna 1936, Hamburk – †29. května 1970, New York
Byla to americká malířka a sochařka německého původu, která svá díla tvořila za použití průmyslových i běžných materiálů jako je provaz, struna, drát, papír, latex nebo sklolaminát.
Přestože jsou její sochy abstraktní, zachovávají si odkazy na tělo a vyjadřují zdánlivě protichůdné asociace: žena–muž, měkký–tvrdý nebo svoboda–uzavřenost. Sochy Evy Hesseové, považované za součást excentrické abstrakce nebo postminimalismu, mají psychologickou intenzitu, která pomohla rozšířit možnosti sochařů v dekádě ovládané minimalismem.
Pocházela z židovské rodiny. Narodila se v Německu v roce 1936, v době rostoucích protižidovských nálad a represálií. V prosinci 1938 ji rodiče se starší sestrou poslali v jednom z vlaků Kindertransportu Nizozemska, kde se po šesti měsících odloučení znovu celá rodina setkala. Přes Anglii se pak dostali do USA a usadili se v New Yorku na Manhattanu.
V roce 1944 se rodiče rozvedli. Otec se znovu oženil v roce 1945 a dostal do péče obě dcery. Matka, která trpěla depresemi, spáchala sebevraždu v roce 1946, poté co se dozvěděla, že zbytek rodiny holocaust nepřižil. Bylo to krátce před Evinými desátými narozeninami a tato událost měla velký vliv na její duševní stav i pozdější uměleckou tvorbu.
Eva Hesseová studovala střední školu umění a designu a v roce 1952 se zapsala na Prattův institut v Brooklynu. V letech 1954–1957 studovala malbu na Cooper Union a v září 1954 se její ilustrace objevily v celostátním časopise Seventeen jako součást výroční soutěže. V roce 1959 získala bakalářský titul na fakultě umění a architektury Yaleovy univerzity.
Po absolvování Yale se vrátila do New Yorku, kde pracovala jako textilní návrhářka. Spřátelila se s mnoha mladými minimalistickými umělci: Sol LeWitt, Donald Judd, Jajoi Kusamaová a další. V roce 1960 byla aktivní členkou umělecké scény v centru New Yorku.
Její raná tvorba (v letech 1960–65) byla silně ovlivněna abstraktním expresionismem. Skládala se především z abstraktních kreseb a maleb. V roce 1961 Hesseová vystavovala kresby a akvarely na své první výstavě v Brooklynu a muzeu umění Wadsworth Atheneum v Hartfordu. V roce 1963 měla Hesseová samostatnou výstavu prací na papíře v Allan Stone Gallery na Upper East Side v New Yorku.
V její tvorbě se objevily náznaky zaujetí mřížkou a použití opakovaných jednotek svědčilo o vlivu přítele Sola LeWitta, který měl ateliér v blízkosti jejího bytu na Manhattanu.
V listopadu 1961 se Eva Hesseová provdala za sochaře Toma Doyla. V letech 1964–1965 žili v Německu na pozvání průmyslníka a sběratele Friedricha Arnharda Scheidta. Pracovali v opuštěné textilní továrně v Kettwigu poblíž Essenu, kde vyřazené nástroje, nářadí a stroje sloužily Hesseové jako inspirace pro kresby a malby. Vznikla zde i první trojrozměrná díla. Její první sochou byl reliéf s názvem Ringaround Arosie (1965), který představoval dva kruhy z elektrického drátu potaženého látkou na desce pokryté papírem. Hesseová tuto práci přirovnávala k mužským a ženským částem těla. Během roku stráveného v Německu vytvořila čtrnáct reliéfních děl.
Její první samostatná sochařská výstava byla uspořádána v Düsseldorfu v roce 1965. Za svého pobytu v Německu Hessová navštívila rovněž Itálii, Francii a Švýcarsko.
se Hesseová Po návratu do Spojených států se v roce 1966 rozvedla, ponechala si však svůj ateliér na Bowery. Pokračovala ve svém přátelství s LeWittem a sblížila se s Robertem Smithsonem a Melem Bochnerem. Tyto vztahy vyústily ve vzájemně produktivní výměnu myšlenek, která měla na následnou tvorbu Evy Hesseové silný vliv.
Minimalismus byl v plném rozkvětu a Hesseová, která vždy reagovala na své prostředí, vypustila barvy ze své práce a vytvořila sadu grafitových kreseb kruhů na milimetrový papír. Rok 1966 byl rozhodující pro její přechod od malby k sochařství. Konkrétním vyjádřením tohoto procesu byl objekt s názvem Hang Up (1966), prázdné plátno sestávající z rámu omotaného látkou a ocelové tyče vyčnívající z jeho povrchu.
Pracovala a experimentovala s materiály jako latex, skleněná vlákna a polyester, pro které je její práce známá. Hesseová často svá díla tvořila seskupováním objektů podobných tvarů v mřížkových strukturách nebo shlucích. Příkladem je objekt Bez názvu nebo Ještě ne (1966), který tvoří oblá olověná závaží zavěšená v síťových taškách na zdi.
V roce 1967 začala k výrobě soch používat latex a následující rok sklolaminát.
Série Accession z konce 60. let představuje její první pokusy s použitím kovu. Jejím záměrem bylo vyvolat otázky o tom, co je základem sochařského díla a také podnítit myšlenky o umění obecně. Všechny její práce, a zejména její kresby, jsou založeny na opakování a jednoduchých postupech. V listopadu 1968 vystavovala své velkoplošné sochy ve Fischbach Gallery v New Yorku. Výstava nesla název Chain Polymers a byla její jedinou samostatnou sochařskou výstavou během jejího života ve Spojených státech.
V roce 1968 Hessová začala vyučovat na School of Visual Arts v New Yorku.
Eva Hesseová zemřela na nádor na mozku v New Yorku 29. května 1970 ve věku 34 let.
Latex a sklolaminát, které Hesseová použila ve svých dílech (např. Kontingent, 1969) v průběhu let degradovaly a staly se příliš křehkými na to, aby se s nimi mohlo manipulovat při přesunech na různé výstavy. Údajně se rozhodla pracovat s těmito materiály, protože byly pomíjivé a ukazovaly plynutí času.
Navzdory její předčasné smrti dílo Hesseové dodnes ovlivňuje další umělce. Její narážky na části těla, sexualitu a ženský prvek učinily její práci zvláště významnou pro mnoho sochařek. Její díla se často týkají lidského těla a mnohá jsou prodchnutá erotickými spodními proudy.
https://sk.wikipedia.org/wiki/Postminimalizmus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Hesseová
Pokud jste členy Klubu snílků, můžete také tvořit a posílat své kresby, malby a třeba i koláže na email klubu klub.snilku@email.cz.
Pokud vás nenapadá, co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Například teď je aktuální téma „Oblíbená knižní postava“. Klidně si ale můžete vybrat nějaké starší. Za poslání tematického obrázku můžete také dostat bludišťáka.
Do komentářů, ale i na e-mail můžete též psát náměty na témata, na která mám něco nakreslit já. A nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.
S přáním hezkého zbytku týdne
Raja Luthriela
Žádné komentáře:
Okomentovat