Creatio - Instalační umění

Dobrý den, milí snílci. Dnes se budeme pokračovat ve zkoumání postmoderních výtvarných stylů. A tentokrát se společně podíváme na instalační umění. O něm jsem v životě neslyšela, takže to bude zajímavé.

Instalační umění je umělecký žánr trojrozměrných děl, která jsou často vytvořená přímo pro dané místo tak, aby transformovala vnímání prostoru. Jedná se o kompozici, vytvořenou z různých hotových materiálů a forem (přírodních objektů, průmyslových a domácích potřeb, textových fragmentů a vizuálních informací).

Tato forma umění vyžaduje ze strany diváka nový postoj a větší otevřenost. Termín „instalace“ pokrývá jak velké množství, tak širokou škálu forem, materiálů, obsahu a účinků, pro které se zdá být nemožné najít nějaký společný jmenovatel. Je však možné určit seznam faktorů, které se primárně týkají nového vnímání prostoru a času.

Obecně platí, že tato díla bývají umístěná v interiéru, zatímco díla zasazená do exteriéru jsou nazývána land art. Hranice mezi těmito žánry se však překrývají.

Nezáleží na tom, jak odlišné jsou instalace. Jejich společným jmenovatelem je, že jejich význam závisí na souvislostech mezi objekty a obrazy, které tvoří, a na prostoru, ve kterém jsou postaveny. Prostor zahrnuje i diváka, který svou přítomností vystavuje toto prostředí rozmarům a náhodám každodenního života. Instalace mění vnímání umění díky hmatovým prvkům, které přímo ovlivňují naše smysly. 

Mezi instalační umělce patří například Rachel Whiteread, Allan McCollum nebo Nick Franglen.

Christian Boltanski

(*6. září 1944, Paříž - † 14. července 2021)

Byl to francouzský výtvarný umělec. Jeho dílo zahrnující malby, fotografie, filmové sekvence, sochy i instalace, bývá řazeno ke konceptuálnímu umění. Roku 2007 obdržel ocenění Praemium Imperiale za sochařství.

Jeho otec byl ukrajinský Žid, matka Korsičanka. Již ve dvanácti začal instalovat po Paříži své skulptury, často poblíž míst, kde došlo ke zločinům a historickým křivdám. První výstavu měl roku 1968. Rok poté vydal první knihu (Recherche et présensation de tout ce qui reste de mon enfance).

Boltanského dílo získalo během 70. let velký společenský ohlas. V roce 1972 se účastnil mezinárodní přehlídky documenta v Kasselu a o tři roky později i Bienále v Benátkách, kterého se aktivně zúčastnil celkem šestkrát. V roce 2011 reprezentoval Francii v jejím národním pavilonu dílem The Wheel of Fortune (Kolo štěstěny). Naposledy pak v roce 2015, kdy představil rozsáhlou instalaci ze starých kufrů v rámci společné výstavy All The World’s Future, kterou připravil Okwui Enwezor.

Častými tématy jeho prací jsou holocaust, smrt, kolektivní a individuální paměť, ale i nejistá hranice mezi fikcí a realitou. Do svých děl rád využívá soukromé fotografie (takřka výhradně z nich se skládala výstava Album des Photos de la famille D. z roku 1971), novinové výstřižky, ale třeba i obnošené oděvy, často prezentované v obřích haldách.

Mnoho z Boltanského děl (mimo jiné Les Archives, 1987) čerpalo z obrovského archivu fotografií zobrazujících židovské děti pořízených před druhou světovou válkou a během ní. Snímky často znovu fotografoval nebo je zvětšoval do téměř nečitelné podoby a dále uspořádal do rozsáhlých mřížek a koláží. Stovky těchto fotografií vystavil na documentě v Kasselu v roce 1987.

Dílu Christiana Boltanského se nevyhnula ani kritika. Údajně není dostatečně jasné, zda zobrazené osoby byly skutečně oběťmi holokaustu. Byl obviněn z vykořisťování a budování si jména na cizím utrpení. Pro Boltanského však vždy hrála důležitější roli obecná rovina sdělení o lidském životě a utrpení než doslovná historická výpověď. 

Kontroverzním se v roce 2009 stalo i Boltanského video The Life of CB (Život CB), kdy se nechal snímat kamerami ve svém ateliéru. Ty ho permanentně zabíraly a měly zachytit i jeho smrt. Záznam z těchto kamer byl uchováván tasmánským sběratelem umění a mělo jít o poslední umělecké Boltanského dílo. Za možnost ho získat platil Boltanskému doživotní rentu.

Stálé sbírky jeho děl jsou v Muzeu moderního umění v New Yorku, v Tate Gallery v Londýně či v Centre Georges Pompidou v Paříži.

Jeho žena Annette Messagerová je rovněž výtvarnou umělkyní a na některých výtvarných projektech spolupracovali. Jeho bratr Luc Boltanski je významným francouzským sociologem, jeho synovec Christophe Boltanski spisovatelem. Žil ve městečku Malakoff, jež se nachází na hranicích Paříže.

 

Čerpala jsem:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Instalační_umění

https://www.drawplanet.cz/co-je-instalace/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Christian_Boltanski

https://artalk.cz/2021/07/20/zemrel-christian-boltanski/

Pokud jste členy Klubu snílků, můžete také tvořit a posílat své kresby, malby a třeba i koláže na email klubu klub.snilku@email.cz.

Pokud vás nenapadá, co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Například teď je aktuální téma „Zátiší“. Klidně si ale můžete vybrat nějaké starší. Za poslání tematického obrázku můžete také dostat bludišťáka.

Do komentářů, ale i na e-mail můžete též psát náměty na témata, na která mám něco nakreslit já. A nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.

S přáním hezkého adventu

Raja Luthriela