Creatio - Malířství v realismu

Dobrý den, milí snílci. V dnešním článku se zaměříme na výtvarné umění v období realismu. Na toto téma jsem se docela těšila, tak se na to pojďme podívat.

Realismus

Realismus je výtvarná forma, která se dívá na skutečnost objektivně, bez iluzí a fantazie. Vyznačuje se snahou o zachycení dokonalé fyzické reality. Často jde až o dokonalé naturalistické kopie skutečnosti.

Naturalismus je realismus do důsledků. Jeho první výraz lze nalézt v roce 1863, poslední 1935. Je aplikací přírodních věd (darwinismu) do umění. Umělecká díla se vyznačují determinismem, lidé jsou hnáni pudy a autor se jako pouhý pozorovatel snaží zdržet komentáře.

V 19. století chtěli lidé zachytit skutečnost pravdivě, bez idealizace, měli zájem o konkrétní všední skutečnost. Na první místo se staví rozum. Ve výtvarném umění znamená realismus snahu o věrné a detailní zachycení předmětu tak, jak jej divák vidí.

Objevovaly se nové stavební materiály, např. železo a sklo.  Realismus byl povzbuzen vynálezem fotografie a masovým rozšířením novin.

Jako umělecký program přijat v letech 1850 až 1880. Jeho protagonisté odmítli umělost neoklasicismu i romantismu. V centru jejich pozornosti byl život střední a nižší třídy. Nejprve se rozvíjel ve Francii a poté se rozšířil do Anglie, Německa, Ruska a do českých zemí.

Realismus v malířství

Předvoj realistické malby je představován obrazem Prám Medusy (Vor Medusy) od Théodora Géricaulta, který líčí dramatickou událost podle skutečnosti, kdy se po ztroskotání lodi zachránilo pouze deset námořníků z původních 400.

Ve30. letech vzniká tzv.Barbizonská škola, což znamená vznik realistického krajinářství. Do této skupiny patří zejména Théodore Rousseau, Jean-Francois Millet a Jules Dupré. Jejich snaha o pravdivost obrazu, jejich až kultovní uctívání přírody a venkovského života se stávají základním kamenem přicházejícího realismu.

V roce 1855 uspořádal francouzský malíř Gustave Courbet výstavu svých obrazů, kterou nazval provokativně „Le realisme“. Jeho obrazy vyvolávaly pohoršení (Štěrkaři, Pohřeb v Ornans, Atelier, Dobrý den, pane Courbete).

Vliv francouzských realistů podnítil rozvoj realistické malby i v Německu. Nejvýznamnější osobností zde byl Adolf von Menzel.

Velké oblibě se těšil realismus v Rusku, kde se stal skutečně národním slohem. Nejznámějšími malíři byli Ilja Jefimovič Repin (Burlaci na Volze) a Isaak Iljič Levitan.

*** 

Gustave Courbet

(*10. 6. 1819 Ornans, Francie – † 31. 12. 1877, La–Tour–de–Peilz, Švýcarsko)

Jean Désiré Gustave Courbet byl francouzský malíř a je považován za vůdčí postavu francouzského malířského realismu 19. století.

Narodil se v Ornans, jihovýchodně od Besançonu. Jeho rodiče byli dobře situovaní statkáři.

V roce 1831 začal navštěvovat náboženskou střední školu v Ornans, kde získal základy malířství.

Roku 1837 byl poslán do Královského kolegia v Besançonu. Zde docházel do ateliéru Charlese Antoine Flajoulota.

Koncem roku 1839 odešel do Paříže, kde měl na přání rodičů studovat práva a kde se natrvalo usadil. Místo toho však navštěvoval kurzy malířství u Augusta Hesse a Charlese de Steubena. V Louvru studoval a kopíroval díla španělských, benátských a nizozemských malířů.

Roku 1844 se mu, po třech předchozích neúspěšných pokusech, podařilo dosáhnout toho, že mu porota každoročně pořádaného Salónu přijala obraz „Courbet a černý pes“. Salón byla tehdejší umělecká organizace, která pořádala v Paříži pravidelné výstavy umění. 

Courbet byl silně fixovaný na domov, každoročně Ornans navštěvoval a zřídil si zde ateliér.

Protože chtěl poznat originály svých malířských vzorů, odjel roku 1846 do Belgie a Nizozemska.

V témže roce 1847 legitimoval svého nemanželského syna Désiré, kterého měl s modelkou Virginií Binetovou. Jejich vztah se ale krátce nato rozpadl.

Přátelil se s básníkem Baudelairem, který po určitou dobu bydlel v jeho ateliéru. V roce 1847 namaloval jeho portrét. Blízce se stýkal rovněž s typografem a myslitelem Proudhonem, jehož socialistickými názory zůstal natrvalo ovlivněn.

Prvního velkého úspěchu dosáhl roku 1849, kdy mu porota Salónu udělila zlatou medaili za obraz „Odpoledne v Ornans“, což ho opravňovalo obesílat v budoucnu Salóny bez schválení kvalifikační komisí.

Mezi léty 1849 – 1850 vytvořil v Omans tři velice významná a rozměrná díla. „Pohřeb v Ornans“, „Vesničané z Flagey: cestou z trhu“ a „Lamači kamene“

Skandál vyvolal obraz „Koupající se“, vystavený roku 1853. Zakoupil ho sběratel Alfred Bruyas z Montpellier, který se stal Courbetovým hlavním mecenášem. V příštím roce ho Courbet navštívil a při té příležitosti namaloval obraz „Setkání (Dobrý den, pane Courbete)“

Roku 1855 se v Paříži konala světová výstava. Za Bruyasova přispění si Courbet poblíž výstaviště postavil vlastní pavilón s názvem Realismus, v němž vystavil 40 svých obrazů. Byla to první Coubertova samostatná výstava.

V roce 1858 pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem, kde mu tamní Akademie pronajala ateliér.

Během pobytu v Le Havre v Normandii v roce 1859 poznal malíře Eugène Boudina a mladého Claude Moneta.

Jen několik měsíců trvalo jeho pedagogické působení, když v roce 1861 ve svém ateliéru přijímal kolem 30 žáků

Roku 1862 odjel do města Saintes kraji Charente-Maritime, kde maloval společně s Corotem.

Na druhé světové výstavě v Paříži roku 1867 si Courbet opět postavil, znovu s přispěním Bruyasovým, samostatný pavilón, kde představil 133 obrazů. Vlastní expozici si ale tentokrát připravil i Édouard Manet.

Rád cestoval do Německa, kde došla jeho díla značné obliby a měla velký vliv na vývoj německého malířství. Courbet zde získal zálibu v lovu, kterou vyjádřil v několika obrazech. V Mnichově mu roku 1869 král Ludvík II. Bavorský udělil Řád svatého Michala. Ve stejném roce ho při příležitosti bruselské výstavy král Leopold II. Belgický vyznamenal zlatou medailí. Odmítl ale z politických důvodů v roce 1870 převzít z rukou Napoleona III. Řád čestné legie.

Během pařížské komuny byl zvolen zástupcem lidu. Ve funkci předsedy Federace umělců měl na starosti ochranu památek. Pravděpodobně to byl on, kdo nechal porazit Vendômský sloup, symbolu bonapartismu. Právě za tuto aktivitu byl po pádu Komuny odsouzen k 6 měsícům vězení.

Po propuštění v březnu 1872 odjel Courbet do Ornans. Významný pařížský galerista Paul Durand-Ruel mu ještě v témže roce uspořádal výstavu. Tehdy také zemřel jeho syn Désiré, aniž otce poznal.

V roce 1873 rozhodlo francouzské národní shromáždění, že Vendômský sloup bude obnoven a náklady s tím spojené ponese Courbet. Jeho majetek včetně několika obrazů byl zabaven státem a malíř emigroval do Švýcarska.

Usadil se v La–Tour–de–Peilz na břehu Ženevského jezera.

Poslední samostatnou výstavu uspořádal malíř roku 1875 v domě, kde bydlel.

Roku 1877 vynesl pařížský soud rozsudek, který stanovil částku, kterou musí Courbet na obnovu sloupu uhradit.

Poslední den roku 1877 malíř zemřel na cirhózu jater. Je pochován na hřbitově 'Cimetière d'Ornans.

Dílo:

Obdivoval zejména holandské mistry, hlavně Rembrandta a Halse. V jeho dílech nalezneme i ohlasy malby Giorgiona a Tiziana. Jeho základním cílam však pro něj bylo zůstat v tvorbě nezávislý a svobodný.

Ze začátku se přikláněl k romantickému směru. Po návratu ze studijní cesty v roce1847 se však začíná od romantismu odvracet. Námětem obrazu “Pohřeb v Ornans“ je sice pohřeb jeho dědečka, symbolicky však představuje pohřeb romantických tendencí v Courbetově malbě. Od této doby je považovaný za jednoho z hlavních představitelů realismu.

Courbetův vliv na vývoj evropského malířství byl obrovský. Nesmírně si ho vážil Cézanne a impresionisté, zejména Monet a Renoir, který s ním v roce 1865 často konzultoval otázky techniky malby. Díla Manetova vznikala v přímé konfrontaci s pracemi Courbetovými. Courbet byl jedním z inspiračních vzorů při práci s barvou pro Matisse. Picasso byl natolik nadšený jeho obrazem Dívky na břehu Seiny, že roku 1950 namaloval vlastní verzi díla.

Některé další jeho obrazy:

Ženy prosévající obilí, 1854,

Ateliér. Skutečná alegorie sedmi let mého uměleckého a morálního života, 1855.

Počátek světa, 1866.

Spánek (Lenost a neřest), 1866,

Pobřežní útesy v Étretatu po bouři, 1869

***

https://cs.wikipedia.org/wiki/Realismus_(výtvarné_umění)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_umění#19._století

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gustave_Courbet

Pokud jste členy Klubu snílků, můžete tvořit a posílat svá díla na email klubu klub.snilku@email.cz.

Můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Nejnovější téma je „Moje nejoblíbenější zvíře“, ale můžete se podívat i do seznamu těch starších. Za poslání tematického obrázku dostanete Bludišťáka.

Pokud vás nic z toho nezaujalo, klidně kreslete něco dle vlastního výběru.

Do komentářů, ale i na e-mail můžete také psát náměty na hudbu, kterou mám nakreslit. A nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.