K minulému tématu přispěla Vlasta. Jen čtěte dál!
Milí Snílci,
přemýšlela jsem, co je pro mě symbolem, tématem posledních týdnů, a napadlo mě to - to, co některým lidem zoufale chybí, jiní toho mají plné zuby a jen těžko se se současným stavem srovnávají.
Samota.
Zejména pro introverty důležitá součást života, pro někoho situace, kterou se snaží vší silou minimalizovat. Odpočinek. Inspirace. Prázdno. Čas být se svými myšlenkami.
Čím je samota pro vás?
Na všechny nápady se těším v komentářích nebo na klubovém mailu klub.snilku@email.cz.
Máte pocit, že vaše myšlenka na celý článek nevydá? Podělte se o ni v komentářích!
Napadlo vás něco k některému ze starších témat? Jen se do toho dejte!
Ať se vám daří
Alissa
A samozřejmě Vlastin příspěvek k tématu Rituál:
Kde jsou ty časy, kdy mezi mé rituály patřilo komentování blogů, psaní článků každý týden ve stejný den a blogerské srazy! Někdy mi to trochu chybí, ale už jsem holt jiný člověk a bohužel musím každý den vybírat mezi tolika činnostmi, že někdy na rituály není čas. Prostě každý den něco trochu jiného. I když, samozřejmě ne tak docela. Ráno jsem si zvykla se u snídaně dívat na DVTV. Večer společně s přítelem večeříme, je to zároveň jediný čas, který trávíme aktivně spolu u jednoho stolu, protože jinak oba víceméně celý den pracujeme a zkrátka se míjíme, i když sedíme vedle sebe. Což je trochu smutné. Taky jsem začala pít kafe, za což na sebe moc hrdá nejsem, ale holt vysoká škola si žádá své. :D
Víkendové procházky realizujeme většinou po nějakou dobu pravidelně a pak najednou vynecháme a puf, pár týdnů nikam nejdeme. Což je škoda, ale teď v zimě je docela těžké chodit večer do lesa. :D
Nějaké méně časté rituály? Vždycky, když jedu z Německa domů za rodinou, jedu následovně: z Lipska do Drážďan vlakem, místo čtení většinou koukám z okna a kochám se krajinou, totéž pak z Drážďan do Prahy. Metrem jedu na Veleslavín, kde mě vyzvedne děda. Cestou autem s ním si povídáme. Zastavíme se u prarodičů doma, přivítám se s babičkou, jezevčíkem Borečkem a někdy s tetou, když tam je. Většinou dostanu oběd nebo jiné občerstvení. Pak se nějak dopravím domů, to je různé. Ještě ten den většinou jdu navštívit i druhé prarodiče ve vesnici, projdu se s naším pejskem Bertíkem. V úterý a ve čtvrtek (jsem-li doma na návštěvě i v tyto dny) koukáme celá rodina na Vyprávěj. Povídáme si, hřejeme se u krbu. Hrajeme hry, kostky, žolíky nebo třeba Česko/Český film.
No nebudu lhát, teď mi to trochu chybí, jak na tyhle rituály tak vzpomínám... :D :) Snad se domů podívám aspoň na Vánoce, s těmi je taky spojena mnoha rituálů... Uvidíme.
Víkendové procházky realizujeme většinou po nějakou dobu pravidelně a pak najednou vynecháme a puf, pár týdnů nikam nejdeme. Což je škoda, ale teď v zimě je docela těžké chodit večer do lesa. :D
Nějaké méně časté rituály? Vždycky, když jedu z Německa domů za rodinou, jedu následovně: z Lipska do Drážďan vlakem, místo čtení většinou koukám z okna a kochám se krajinou, totéž pak z Drážďan do Prahy. Metrem jedu na Veleslavín, kde mě vyzvedne děda. Cestou autem s ním si povídáme. Zastavíme se u prarodičů doma, přivítám se s babičkou, jezevčíkem Borečkem a někdy s tetou, když tam je. Většinou dostanu oběd nebo jiné občerstvení. Pak se nějak dopravím domů, to je různé. Ještě ten den většinou jdu navštívit i druhé prarodiče ve vesnici, projdu se s naším pejskem Bertíkem. V úterý a ve čtvrtek (jsem-li doma na návštěvě i v tyto dny) koukáme celá rodina na Vyprávěj. Povídáme si, hřejeme se u krbu. Hrajeme hry, kostky, žolíky nebo třeba Česko/Český film.
No nebudu lhát, teď mi to trochu chybí, jak na tyhle rituály tak vzpomínám... :D :) Snad se domů podívám aspoň na Vánoce, s těmi je taky spojena mnoha rituálů... Uvidíme.
Ahoj, tohle téma je obecně v mém životě docela často přítomné... zapátrala jsem v archívech a zjistila, že vlastně o samotě píšu skoro každý rok. :D
OdpovědětVymazathttps://vlasta.blog/blog/2016/11/18/emoce/ - Básnička, která se mi takhle zpětně docela líbí (může se to o vlastní tvorbě říkat? :D)
https://vlasta.blog/blog/2018/05/05/co-posloucham-kdyz-jsem-sama/ - Písničky, které poslouchám, když jsem sama (tedy, které jsem poslouchala tehdy v roce 2018, ale i dneska si k nim občas najdu cestu)