19. století je období přechodu od dlouhých epoch historických slohů k modernímu umění, které se různě uplatňuje v mísících se uměleckých směrech. Umění nacházelo ideál nejdříve v přírodní harmonii a lidských citech (např. romantismus), později zvláště v idealizované minulosti (např. historismus).
Na umění 19. století měl vliv i vývoj
techniky na architekturu, vynález fotografie na malířství a průmyslová výroba,
měnící podobu užitého umění.
Romantismus
Vznikl přibližně na přelomu 18. a 19.
století a hlavní rozvoj zažíval od první třetiny 19. století do poloviny 19.
století.
Základními kameny romantismu jsou
cit, individualita a individuální prožitek a trýzněná duše. Romantismus vznikl
jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou
inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně
ve středověku) a v exotických zemích.
Proti osvícenskému rozumu staví
romantismus iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit,
proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii.
Termín romantismus byl odvozen od
slova román, tedy od označení
literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické
prvky (sentimentální román) či prvky mystické (gotický román).
Literatura
zachycuje melancholii, stesk, trudnomyslnost, smutek a boj jednotlivce proti
společnosti.
Hudba využívá
lidových motivů i snových obrazů. Oblíbené motivy byly osamocení, noc,
nebezpečí, tajemství, stesk, či cesty
Architektura je zásadně ovlivněna nostalgickým
zaměřením se na minulost. Architekti se při svém dílu inspirovali stavbami
jiných historických epoch nebo jiných kultur. Romantická architektura jako
svébytný styl prakticky neexistuje.
Ve městech se projevuje hlavně vznikem
veřejných sadů a parků, kterým se také říká anglické. Tyto parky se snaží budit
dojem volné přírody a byly do nich instalovány restaurace, letohrádky, altány a
umělé zříceniny.
Malíři
zobrazovali ponuré krajiny, ruiny, bouří stižené lesy. Častým motivem byla
majestátnost a posvátnost krajiny oproti člověku. V tomto duchu tvořil zejména
významný německý malíř Caspar Friedrich. Dalším krajinářem byl anglický William
Turner. Osamocení hrdinové (na obrazech i v literatuře) trávili dlouhé hodiny v
panenské přírodě, či byli zmítáni delirii a vášněmi.
Francisco Goya
(*30. 3. 1746 Fuendetodos, Španělsko
– † 16. 4. 1828, Bordeaux, Francie)
Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec
romantismu. Narodil se jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny
z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec
zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také
se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem.
Pak ho jeho otec poslal do učení
k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v
relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti
letech.
V letech 1763 a 1766 se přihlásil na
Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridu, ale vždy bez
úspěchu. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty
parmské Královské akademie.
V říjnu roku 1771 se vrací do
Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Téhož
roku se oženil s Josefou Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky
pro kartuziánský klášter Aula Dei.
Roku 1774 dostal Goya od Královské
gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval
se natrvalo do Madridu.
Roku 1780 byl Goya zvolen členem
Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda.
V roce 1783 si královský ministr
hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. A poté i další příslušníci
aristokracie. Goya se stal vyhledávaným portrétistou.
Goya také hodně maloval španělské
ženy.
Roku 1786 byl Goya jmenován
královským malířem. Svými portréty si získal slávu a obdržel čestné tituly. Roku
1795 byl jmenován ředitelem královské akademie. V roce 1789 se stal dvorním
malířem a v roce 1799 pak prvním dvorním malířem.
Roku 1792 vytvořil Goya poslední
kartony k tapiseriím. Poté odcestoval do Andalusie, kde vážně onemocněl a
ohluchl. 1793 se Goya vrátil do Madridu a začal znovu pracovat. Jeho práce se
ale začala značně lišit od předchozí tvorby. V tomto roce vyhlásila Francie
Španělsku poprvé válku.
Roku 1799 vydal Goya Rozmary –Los
Caprichos, soubor 80 leptů. K častým námětům patřily noční můry,
společenská kritika neřestí, výstředností a bláznovství zosobňovaných
španělskými šlechtici. Nejznámějším leptem série je Spánek rozumu plodí
nestvůry.
Roku 1807 zahájila francouzská vojska
v čele s císařem Napoleonem invazi do Španělska. 2. května 1808 propuklo v
Madridu lidové povstání proti francouzské nadvládě, bylo ale krutě potlačeno.
Začala španělská válka za nezávislost, která trvala pět let. Z toho období
pochází další známý Goyův cyklus s názvem Hrůzy války (1810). Zároveň
portrétoval Josepha Bonaparta, Napoleonova bratra, který byl Francouzy dosazen
na španělský trůn.
V roce 1812, zemřela Goyova manželka
Josefa Bayeuová. O rok později se k němu nastěhovala Leocadia Weissová.
Po Napoleonově porážce a abdikaci
(1814) se vrátil do Španělska král Ferdinand VII., který zahájil tvrdé represe
vůči liberálům. Goya zůstal dvorním malířem a vytvořil historické obrazy Druhý
květen 1808 a Třetí květen 1808.
Musel se však také hájit před
inkvizicí proti obvinění z obscénnosti kvůli obrazu Nahá maja. Akty v
této době inkvizice zakazovala a konfiskovala. Goya vytvořil rovněž podobný
obraz Oblečená maja. Oba portréty, nahé i oblečené maji, patřily hraběti
Godoyovi, nejmocnějšímu muži Španělska. Ten, protože si byl vědom zákazu,
ukazoval svým návštěvníkům jeden nebo druhý obraz, podle toho, co byli zač.
Maja znamená ve španělštině mladou,
pěknou ženu se zálibou v provokativním vystupování.
Roku 1816 vydal Goya sérii 33
akvatint s názvem „Umění býčích zápasů“. Motivy koridy prochází celým Goyovým
dílem.
Po válce s napoleonskou Francií
následovala ve Španělsku občanská válka. Zemi ovládl chaos, strach a
zoufalství.
V letech 1820–23 pokryl Goya stěny
dvou místností svého domu tzv. černými malbami. Vystrašujícími a temnými výjevy
šílenosti, vzteku a fantazie.
V roce 1824 odjel Goya do Francie do
exilu, kde žilo mnoho jeho španělských liberálních přátel.
Roku 1825 vydal litografie Býci z
Bordeaux.
Později maloval žánrové scény, jako Mlékařka
z Bordeaux a církevní fresky. Ke konci života se Goya ve své práci
často zaměřoval na výjevy ze života významných světců a zázraky, které
vykonali. Církevní náměty lze chápat jako jeho snahu o usmíření s církví a obrácení
se k duchovnímu životu v předtuše blížící se smrti.
Goyova nejznámější díla:
Když tak o tom, přemýšlím, ještě nikdy jsem neprozradila, jakým způsobem si vybírám malíře, které uvádím jako zástupce toho, či onoho směru. Není v tom ale nic záludného. Většinou zaměřuju na malíře, které znám, nebo jejichž jméno jsem alespoň jednou slyšela. Francisca Goyou jsem tu vyzdvihla jenom proto, že mi jeho jméno připomnělo film Goyovy přízraky, který jsem kdysi měla možnost shlédnout od poloviny do konce a z toho, co jsem viděla, si pamatuju jen útržky. Měla jsem v plánu shlédnout ho celý, až bude klid. Ani po deseti letech jsem se k tomu nedostala.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_umění#19._století
https://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francisco_Goya
Pokud jste členy Klubu snílků, můžete
tvořit a posílat svá díla na email klubu klub.snilku@email.cz.
Pokud vás nenapadá, co kreslit,
můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Například teď je aktuální téma "Elfové".
Za poslání tematického obrázku můžete dostat bludišťáka.
Do komentářů, ale i na e-mail můžete
také psát náměty na hudbu, kterou mám nakreslit. A nešetřete mě. Ať je to
zajímavější pro mě i pro vás.
Rovněž můžete posílat třeba nějaké opravdu podařené graffiti, pokud nějaké často míjíte na svých cestách. Nebo cokoliv jiného, co podle vás souvisí s výtvarnem a byla by škoda to neukázat světu.
Žádné komentáře:
Okomentovat