K minulému tématu se nikdo nepřihlásil, ale co jsem se tak zběžně podívala, pár příspěvků má na kontě kupříkladu M.
Milí Snílci,
téma pro následující týden až dva jsem si prakticky vypůjčila ze seznamu témat historických. Není tedy třeskutě originální (teď budeme všichni chvilku tiše předstírat, že má ostatní témata jsou, děkuji), ale myslím, že by mohlo být pro leckoho inspirativní.
Řekla bych, že téměř každý má nějaký svůj oblíbený rituál, něco příjemně známého, co ho uklidní a pozvedne na duchu.
Miska s dobrým čajem? Chvilka ranní jógy? Víkendová procházka? Večerní modlitba nebo meditace? Psaní deníku? Blogu?
Možností je mnoho a mnoho, někteří jsme na rituály zatížení a máme jich požehnaně. Vánoční, narozeninové, novoroční (ještě někdo utíkáte z pokoje při odpočtu posledních vteřin roku?), před cestou, před zkouškou.
Povězte mi o nich. Povězte mi o něčem, co ve vás vyvolá ten příjemný pocit, že věci jsou v pořádku a jakovždycky. A je úplně jedno, jestli je to rituál jedinečný a konáte ho na celé zeměkouli a přilehlém vesmíru jen vy, nebo jestli na vás takhle působí to ranní kafe ze stále stejného hrnku.
A nebo mě vyšplouchněte a pojměte rituál úplně jinak...
Tak v první řadě jsem ráda, že Klub snílků pořád žije, je mi strašně líto, že se nikdo moc neúčastní a nezapojuje - a samozřejmě se trochu stydím za sebe, že jsem dlouho mlčela. Nějak jsem si myslela, že KS zanikl spolu s blog.cz, nenapadlo mě, že teď jen letíme jinde. Tak se pokusím to trochu napravit.
OdpovědětVymazatKde jsou ty časy, kdy mezi mé rituály patřilo komentování blogů, psaní článků každý týden ve stejný den a blogerské srazy! Někdy mi to trochu chybí, ale už jsem holt jiný člověk a bohužel musím každý den vybírat mezi tolika činnostmi, že někdy na rituály není čas. Prostě každý den něco trochu jiného. I když, samozřejmě ne tak docela. Ráno jsem si zvykla se u snídaně dívat na DVTV. Večer společně s přítelem večeříme, je to zároveň jediný čas, který trávíme aktivně spolu u jednoho stolu, protože jinak oba víceméně celý den pracujeme a zkrátka se míjíme, i když sedíme vedle sebe. Což je trochu smutné. Taky jsem začala pít kafe, za což na sebe moc hrdá nejsem, ale holt vysoká škola si žádá své. :D
Víkendové procházky realizujeme většinou po nějakou dobu pravidelně a pak najednou vynecháme a puf, pár týdnů nikam nejdeme. Což je škoda, ale teď v zimě je docela těžké chodit večer do lesa. :D
Nějaké méně časté rituály? Vždycky, když jedu z Německa domů za rodinou, jedu následovně: z Lipska do Drážďan vlakem, místo čtení většinou koukám z okna a kochám se krajinou, totéž pak z Drážďan do Prahy. Metrem jedu na Veleslavín, kde mě vyzvedne děda. Cestou autem s ním si povídáme. Zastavíme se u prarodičů doma, přivítám se s babičkou, jezevčíkem Borečkem a někdy s tetou, když tam je. Většinou dostanu oběd nebo jiné občerstvení. Pak se nějak dopravím domů, to je různé. Ještě ten den většinou jdu navštívit i druhé prarodiče ve vesnici, projdu se s naším pejskem Bertíkem. V úterý a ve čtvrtek (jsem-li doma na návštěvě i v tyto dny) koukáme celá rodina na Vyprávěj. Povídáme si, hřejeme se u krbu. Hrajeme hry, kostky, žolíky nebo třeba Česko/Český film.
No nebudu lhát, teď mi to trochu chybí, jak na tyhle rituály tak vzpomínám... :D :) Snad se domů podívám aspoň na Vánoce, s těmi je taky spojena mnoha rituálů... Uvidíme.
Krásný večer přeji!
Tak to nastal ve všem tom stěhování komunikační šum, to mě moc mrzí. A jsem ráda, že sis nás zase našla :)
OdpovědětVymazatSpolečná večeře je dobrý rituál. Ten bych potřebovala zavést taky...