Creatio - Malířství v období klasicismu

 

Dobrý den, milí snílci. Minule jsme si vzali na paškál Rokoko. Dnes je na řadě klasicismus a hlavně malířství v období klasicismu. Tak snad si to přečte aspoň někdo.

Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory. Vznikal ve 2. polovině 17. století ve Francii za panování Ludvíka XIV. a odtud se v během 18. století rozšířil do celé Evropy.

Zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Od ostatních oživení antiky odlišuje tím, že místo Říma je vzorem Řecko. Myšlenkově je kladen důraz na racionalismus a ctnost. Je výsledkem osvícenství.

Klasicismus je reakcí na citově působivé baroko s velkými tématy lidské naděje a touhy, ale také utrpení a smrti, i na hravé a ozdobné rokoko. Zdůrazňuje proti nim střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a strohý až přísný, ale srozumitelný řád. 

Podobně jako renesance hledal klasicismus inspiraci zejména v římském starověku, odkud spisovatelé, malíři a sochaři čerpali i svá témata, kdežto architekti přebírali mnoho prvků klasické architektury. 

1. vlna klasicismu (tzv. barokní klasicismus) – V něm se barokní brvky se mísí s klasicistními.

2. vlna klasicismu (tzv. slov Ludvíka XVI.) – Tato vlna přinesla osvícenský absolutismus. Klasicismus se stal slohem osvícenských panovnických dvorů. Během Velké francouzské revoluce se následně rozšířil i mezi bohaté měšťany.

3. vlna klasicismu (tzv. empír) – Tu přinesl Napoleon Bonaparte a napoleonské války. Sloh se uplatnil především v architektuře a v designu oblečení, nábytku i různých uměleckých předmětů. 

Neoklasicismus – Byl od 2. poloviny 19. století. Klasicistní styl se stal součástí běžné městské zástavby. Ve 2. století se několikrát vrátil jako výraz pevnosti a síly i jako sloh diktátorských a totalitních režimů

Architektura:

Architektura navazovala na tu renesanční. Stavby klasicismu jsou pravidelné, mají přímé a čisté linie, mohutná sloupořadí a trojúhelníkové štíty a poměrně střídmou výzdobu, takže působí strohou vznešeností a mohutností. V tomto stylu se staví především paláce a veřejné budovy, ale také kostely. Rozšířené jsou také francouzské parky a zahrady, které byly přísně geometricky uspořádány.

Malířství:

Snaha o obnovu velkolepé krásy antického umění, důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci objemu, barva sama o sobě nemá funkci, pouze koloruje předmět. Využívala se hlavně figurální kompozice, náměty hlavně z historie. Malířství se stalo součástí politické ideologie.

Představitelé:
Jacoues Louis David – Přísaha Horatiů – „nejkrásnější obraz století“

Jean Dominique Ingres – snažil se potlačit veškeré sklony k romantismu

 

Klasicismus v Českých zemích

V tu dobu probíhalo národní obrození. Tehdy byly položeny základy českému krajinářství a portrétu.

Ideální krajiny na obrazech byly komponovány podle klasicistních zvyklostí do tří plánů:

1) tmavší popředí se stromem na okraji,

2) střední plán s architekturou a

3) světlého pozadí s výhledem do dálky

Představitelé:
Antonín Mánes – jeho dílo prošlo vývojem od klasicistické krajiny přes romanticky rozervané scenerie až ke krajinám velmi realistickým

Karel Postl – krajinář

Antonín Pucherna – kreslíř a grafik

Antonín Machek – portrétista – na začátku 20. let se zabýval i historickou malbu

František Tkadlík – malíř náboženských a alegorických obrazů, ale i portrétů a krajin

 ***

Antonín Mánes

(* 3. 11.  1784, Praha –  † 23. července 1843, Praha)

Antoním Mánes byl český malíř a kreslíř. Narodil se jako starší syn mlynářského tovaryše Františka Mánesa, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Měl dva sourozence, bratra Václava (ten se rovněž věnoval malířství) a sestru Annu.

Kreslení se ze začátku věnoval amatérsky, krátce si přivydělával v pražské porcelánce, jako dekorativní malíř. Ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde prošel přípravkou Josefa Berglera, a v roce 1806 jej začal vyučovat Karel Postl. Mánesův dlouhodobější pobyt v Postlově ateliéru velice ovlivnil jeho tematické zaměření a styl.

Po smrti Karla Postla se uvažovalo o Mánesově jmenování na jeho místo. To ale dostal František Waldherr. Teprve po jeho smrti v roce 1835 byl na další školní roky profesorem krajinomalby na Akademii jmenován Mánes.

Od Postlem inspirované klasicistní „ideální krajiny“, kterou reprezentuje jeho olejomalba Krajina se zříceninou Gaia Maria z roku 1824, nebo Údolí u sv. Ivana Mánes přešel pod vlivem německé tvorby k romantismu, změkčenému lyrickým přednesem a výraznými realistickými prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k pozorování přírody.

Některé jeho obrazy:

Pohled na Pražský hrad z východní strany, 1821

Krajina s oráčem, kolem 1825

Hrad Okoř, 1827;

Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři, 1834

Kokořín v bouři, 1839

Svou pozdní orientací položil základy české realistické krajinomalby, více osvobozené od akademického rukopisu. Z tvorby tohoto období jsou ceněné zejména studie a kresby. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry, kterou hledal při cestování po české krajině i se svými dětmi. Vedle žáků, vyučených na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních dětí, synů Josefa a Quida a dcery Amálie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Klasicismus#

https://www.odmaturuj.cz/vytvarne-umeni/klasicismus-4/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonín_Mánes

Pokud jste členy Klubu snílků, můžete i vy tvořit a posílat svá díla na email klubu klub.snilku@email.cz. 

Pokud vás nenapadá, co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Například teď je aktuální téma "Mnoho tváří podzimu". Za poslání tematickéto obrázku můžete dostat bludišťáka.

Do komentářů, ale i na e-mail můžete také psát náměty na hudbu, kterou mám nakreslit. A nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.

Rovněž můžete posílat třeba nějaké opravdu podařené graffiti, pokud nějaké často míjíte na svých cestách. Nebo cokoliv jiného, co podle vás souvisí s výtvarnem a byla by škoda to neukázat světu.