O bodu zlomu se rozepsala Venom. Ponuré, leč silné čtení.
Milí Snílci,
dneska jsem se procházela lesoparkem, zírala do korun stromů a přemýšlela, jaké téma týdne bych nadhodila.
Pak jsem zabrousila pohledem o něco níž a zjistila, že jsem do zeleně nevyrazila zdaleka sama, což mě vzhledem k času a vzdušné koncentraci bodavého hmyzu celkem překvapilo. Běžci, kynologové, sportovci, ale i lidi jen tak sedící v trávě a zamyšleně hledící do nebe. Nebudu jediná, kdo potřebuje kolem sebe nějaký ten strom, soužití s přírodou je zjevně důležité pro spoustu lidí...
To je to slovo. Soužití.
Zní krásně a idylicky, ale skrývá nástrahy. S někým společně fungovat, udržitelně a pokud možno vzájemně prospěšně, to není nikterak jednoduchá věc.
Co to znamená žít v souladu s přírodou? Mít v merku fáze měsíce? Neprodukovat plastový odpad? Ponechat zahradu svému osudu, ať příroda dělá, jak umí?
A co teprve soužití s druhým člověkem. Společné zájmy a ideály jsou krásná věc, ale podle koho bude nastavené topení?
Co se v hlavě rozeběhlo vám, když jste si přečetli nové téma?
Jako obvykle, na všechny nápady se těším v komentářích nebo na klubovém mailu klub.snilku@email.cz.
Máte pocit, že vaše myšlenka na celý článek nevydá? Podělte se o ni v komentářích!
Napadlo vás něco k některému ze starších témat? Jen se do toho dejte!
Mějte se co nejlíp
Alissa
Člověk si myslí, že má přírodu rád. Že soužití s ní je vlastně snadné. A pak nám do pokoje oknem vletí vosa, komáři či hejno much, jindy objevíme na stěně pavouka a nebo zjistíme, že máme v baráku myš. Teprve pak se ukáže, jak moc tu přírodu přijímáme se vším všudy a bez podmínek.
OdpovědětVymazatPodobně je na tom i soužití s lidmi. Máme někoho rádi. A to hrozně moc. Přesto nás ale vždycky rozčílí nějakou kravinou, kvůli které je člověk vždycky na nervy. Například pouští nahlas hudbu, kterou nenávidíme, v noci svítí, když potřebujeme spát nebo nedejbože chce spát on v momentě, kdy člověk potřebuje svítit. S druhými lidmi je prostě komplikace. Nechceme druhého omezovat, ale zároveň nechceme ani sám trpět. A v tom je to největší utrpení. Dá se tedy říct, že tam, kde není člověk, není ani problém. Ale dokázal by člověk žít na světě opravdu úplně sám? Ani ti největší introverti by si na to netroufli, i když si myslí, že ano.
Jsem introvert par excellence, ale přiznávám, že žít na zeměkouli sama bych si nelajzla :-)
VymazatMúza mě políbila na poslední chvíli, potvora jedna :) https://pateticky.wordpress.com/2020/09/18/souziti/
OdpovědětVymazatDíky!
VymazatMyšlenky přepisuju na poslední chvíli, ale ještě snad stíhám: https://silenysite.wordpress.com/2020/09/20/sou-ziti/
OdpovědětVymazatParáda, děkuju!
Vymazat