K tématu Únava zatím nikdo nepřispěl, nechám tedy alespoň maličkost v článku.
Milí Snílci,
nejspíš jste podobně jako já zachytili výhrůžku informaci, že nás čeká horký týden. Proč mu nečelit alespoň kreativitou?
Pro řečený horký týden vyhlašuji téma Led.
Třeba v limonádě nebo v Kofole. Dali byste si?
Škoda, že v jazyce českém nefungují slovní hříčky z němčiny, kde slovo Eis znamená jak led, tak zmrzlinu... Napadne vás, jak je přeložit?
Možná máte recept na dobrou domácí limonádu. Podělte se!
Zavzpomínejte na období, kdy bylo o pětatřicet stupňů méně.
Nebo využijte pro svoji tvorbu některé z mnoha přirovnání, které led nabízí. Ledový pohled, srdce jako kus ledu, ruce jak led...
Ruce jak led, kupříkladu, nemá jen bílá paní z Okoře, ale i já. A pravidelně tím děsím nic netušící okolí.
Stalo se mi třeba, že jsem na praxi působila asi hodně bezradně. Neznámá přívětivá dáma, které jsem se v tu chvíli věnovala, mě chtěla povzbudit.
"Nebuďte tak nervózní," usmála se na mě, vzala mě za ruce...
... a okamžitě je zase pustila. "Nonazdarvyjstealestudená!"
Pusťte se samozřejmě do chladného tématu, jakkoli se vám zachce.Těším se na úvahy, příběhy, básně, fotky, obrazy i libovolné další kreativní formy. Odkaz můžete vložit do komentářů pod článkem nebo poslat na klubový mail klub.snilku@email.cz.
Pokud vás led neláká, ale osvítila vás myšlenka k některému ze starších témat - směle do toho!
I v takovém případě, prosím, vkládejte odkazy na svoji tvorbu pod nejnovější článek. Zajistíte tím, že je nepřehlédnu a dopřeju vaší tvorbě zasloužené místo na slunci :)
Přeju kreativní týden
Alissa
PS: A co s tou únavou?
Přemýšlím, přemýšlím, v hlavě se mi pletou různé druhy únavy, ta příjemná po tréninku, nepříjemná po práci, ne moc pochopitelná po dlouhé cestě, ten zvláštní druh únavy při manuální práci, víc duševní než fyzická, kdy nejdřív fňukám, že už nemůžu, a pak najdu správný pracovní rytmus a jedu. Ta, za kterou si můžu jen a jen sama, protože když mám na programu úklid bytu, předvádím špičkový multitasking, dělám tři domácí práce najednou a nevím, kde mi hlava stojí, jen abych se pak mohla unaveně složit ke stolu a libovat si, že je všechno hotovo.
Pocit vítězství, když se s jazykem na triku vyškrábu na kopec.
Pálící oči a neschopnost vybavit si skoro ani vlastní jméno, když se zapomenu při psaní.
Ale víte, co dodneška nechápu?
Proč je člověk tak hrozně unavený, když nedělá nic...
Možná že když se hlava nemá čím zaměstnat, může se soustředit na to, kolik práce dá prostě jenom být?
PPS: Poněkud opožděně a ze zcela jiného soudku...
Onehdy jsem měla možnost strávit den u koní, mimo jiné i tím, že jsme kobylky vzali na procházku.
V jednu chvíli naznačovaly, že už toho procházení bylo fakticky moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat