Creatio - Zajímavé zážitky z hodin výtvarné výchovy

Dobrý den, milí snílci. Tento týden nikdo neposlal žádný obrázek, a tak jsem si pro vás nachystala zajímavé příhody z hodin výtvarné výchovy. I z jiných odvětví. Já mám přece ve svém konceptu napsáno, že sem občas něco takového dám. Tak bych to také mohla splnit. Ale jako na potvoru mě dlouho nemohlo nic napadnout. Asi to bude první a poslední článek tohoto druhu.

Jako první mi přišla na mysl jedna vzpomínka. Netýkala se přímo výtvarna, ale figurovala v ní kreslící potřeba. Se třídou jsme byli na školních pozemcích, pleli jsme chodníčky, záhonky a tak. Prostě idyla. A když skončila hodina pracovního vyučování, šli jsme zpátky. Cesta vedla pod okny školy. Jsem zrovna zabraná do svých myšlenek. A najednou ucítím takové píchnutí vedle oka. Dost mě to vyděsilo. Rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že na zemi kousek ode mě ležela tužka. Taková malá a okousaná. Nějaký neřád vyhodil z okna tužku a ta mě trefila. A tak jsem jí zvedla a pomstu přísahala. Jasně že bych mohla někam na zeď tou tužkou nakreslit takový ten kosočtverec s přímkou uprostřed (vy víte, který myslím) a pod ním napsat jméno toho darebáka. Ale jednak jsem si nevšimla, kdo to hodil a druhak jsem tehdy ještě ctila školní řád. A tam je přece jasně napsáno, že nesmím poškozovat majetek školy. A to platí i v případě, že mě škola chce zmrzačit. Já mám stejně podezření na jednu učitelku. Když nás měla na suplování v první třídě, Tak vyhodila tužky z okna asi deseti lidem, protože ty tužky byly maličké a okousané a nedaly se prý považovat za učební pomůcku. A beztak se ani nedívá, kam hází. Ještě že mám vždy takové štěstí v neštěstí. Díky za to.

A teď k té výtvarce. Ségra mi jednou vyprávěla, že měli kreslit, jak byli někde na výletě. A jeden chlapec si myslel, že už to má hotové, a šel to ukázat učiteli. Ten to shlédl, a pak se ptal: "Co je tohle proboha za plešatý, tlustý dítě?"

On odpověděl: "To jste vy, pane učiteli." Učitel je prostě malého vzrůstu, je trochu zavalitý a bez vlasů. Za to má neobvykle husté a dlouhé obočí. Ale všichni ho většinou měli rádi. On většinou kolem sebe nešířil takovou tu dusnou atmosféru, jako mnozí jiní. Například nedával špatné známky tomu, kdo kreslí ošklivě. On totiž chápal, že tohle je disciplína, pro kterou je potřeba umělecké nadání. Tedy nadání je potřeba na všechno, ale nemá cenu někomu kazit vysvědčení kvůli předmětu, který není tolik důležitý. A byl ochotný dát čtyřku na vysvědčení těm, kdo vyloženě zlobili při hodině nebo se vůbec nesnažili. Ale myslím, že tak velkých tragédů asi nebylo mnoho. Když uvážím, že z naší třídy měli asi všichni jedničku.

"A kdo to stojí vedle mě?" ptal se dál.

"To je paní učitelka."

"A proč jsi paní učitelku nakreslil vyšší, než mě?"

"No, protože jste říkal, že máme kreslit věci tak, jak je vidíme." To už se celá třída pochechtávala.

"Ale paní učitelka přece není vyšší než já. Jdi si sednout." Nebyl to vlastně takový nenápadný pokus o cenzuru? Každopádně chlapec nedostal žádnou poznámku, ani nic podobného. A díky tomu to mohlo zůstat srandou. :-)

A víte, že ten učitel poslouchá metal? Budiž mu to přičteno k dobru.

A do třetice je tu jedna moje zkušenost. Vlastně asi není moc vtipná. Spíše poučná. Zrovna jsme měli něco kreslit ve dvojici. A já zrovna tvořila s chlapcem, který je ještě více introvertní, a ještě více mimo, než já. A tak jsme si mlčky kreslili každý na své polovině čtvrtky a bylo to fajn. I když bych samozřejmě chtěla celý papír a vlastně i celou místnost jenom pro sebe.

Poněkud nevraživě jsem koukala na to, jak on kreslí stromy. Já jsem je samozřejmě udělala, jak nejlépe umím. A on zřejmě taky, jen byly úplně jiné, než ty moje a bylo to rušivé. Ty jeho stromy vypadaly jako deštníky. Nic jsem mu neřekla, i když jsem vlastně měla i trochu vztek. Takhle přece žádné stromy nevypadají.

O několik měsíců později jsem pak viděla jeden dokument o přírodě. A zrovna byl záběr někde v Africe v horách, kde rostly ty samé divné stromy, jako měl můj spolužák na obrázku. Hodně mě to překvapilo. Takže takové přece jen existují. To je velice zajímavé.

A víte co? Možná jsme se přece jen spolu měli trochu domluvit. Kdyby třeba on kreslil jeden druh věcí a já třeba druhý druh věcí, mohl z toho vzniknout docela zajímavý obraz. Vidíte, a to jsem si uvědomila až teď. Člověk by se možná k některým vzpomínkám měl vracet. Obsahují skrytý návod na život. Jen to umět rozklíčovat. :-)

No, to jsme skončili nějak zadumaně. Nevadí. Ale rubrika Creatio je tu hlavně pro vás a pro všechny vaše kresby a malby. Já už se těším, až mi zase někdo něco pošle.

Emailová adresa klubu je klub.snilku@email.cz. Do předmětu napište "Creatio", do emailu název a popis výtvoru (jak obrázek vznikal, co vás vedlo k jeho vytvoření, atd...). A na konci se prosím podepište. Stačí přezdívka, pod kterou tě známe.