Zdravím, milí snílci. Je tu první čtvrtek v měsíci a já jsem tu opět s článkem o další významné osobnosti z oblasti výtvarného umění. Dnes to bude o umělci mnoha řemesel Milanu knížákovi.
Milan Knížák
(* 19. Dubna 1940,
Plzeň)
Je to český výtvarník,
hudebník a performer, člen mezinárodního hnutí Fluxus.
V letech
1990–1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze (AVU),
od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech
1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho aktivity
zahrnují akce, výtvarné umění, architekturu, design, módu, básně, fotografie a
hudbu.
Jeho matka byla
Emilie Knížáková. Otec Karel Knížák byl řídicím učitelem na měšťanské škole
v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. V roce 1945 odešel s rodinou na
výzvu vlády učit do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do
školy. Karel Knížák byl také malířem – krajinářem.
V roce 1957
maturoval Milan Knížák na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní a poté
nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná
výchova – ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním
malovat a přáním rodičů. Později školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem
v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze,
kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální v
Praze. Studia po prvním roce zanechal.
Umělecká činnost
Poprvé vystavoval v
roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své
první aktivity – happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968
a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů,
např. Tělo a socha z roku 1963, a různým instalacím tzv. environments na
ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru
v domě č. 19.
V roce 1962
společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění (Actual Art), která někdy
kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual.
Známé a již zdokumentované jsou jejich akce na Novém Světě v Praze a
Demonstrace Jednoho (obě roku 1964).
V roce 1965 byl
přijat do Svazu československých výtvarných umělců. V témže roce Jindřich
Chalupecký upozornil na Knížákovy aktivity členy hnutí Fluxus a zprostředkoval
kontakt s jeho zakládajícím členem Georgem Maciunasem, který ustanovil Milana
Knížáka do pozice Director Fluxus East. George Maciunas pozval
Knížáka do Spojených států amerických, ale vízum mu bylo uděleno až roku
1968. Důležitou událostí, a to nejenom pro „beatnickou“ komunitu, byl fakt, že
do Československa v roce 1965 zavítal Allen Ginsberg. Milan Knížák stál mimo
underground i další nezávislé iniciativy, ale vliv jeho Aktualu i jeho
stejnojmenné hudební skupiny na utváření životních a uměleckých postojů
„vlasaté“ komunity byl značný.
USA a Fluxus
V roce 1968 na pozvání George Maciunase již z roku 1965 odletěl Milan
Knížák do New Yorku, kde se účastnil akcí skupiny Fluxus a byl ustanoven
„director of Fluxus East“. Ve městě New Brunswick realizoval svůj Lying
Ceremony a v New Yorku The Difficult Ceremony, ale jeho
akce byly pro americké publikum příliš náročné. George Maciunas připravil
publikaci Knížák’s collected works v edici Fluxus.
V roce 2011 proběhla
v New Yorku v rámci festivalu Performa 11 připomínka Knížákova
působení v USA s názvem „The Ginger Island Project“, která pojednávala o
snaze hnutí Fluxus o vytvoření fluxus kolonie na ostrově v Karibiku.
Expedice na ostrov se účastnili Milan Knížák, Yoshi Wada,
herec Robert De Niro (až na ostrov nedorazil, ale vytvořil dosud
nezveřejněný filmový materiál), George Maciunas, Maciunasův pomocník Igor Damian
(někdy je uváděn jako Igor Danien, opustil ČSSR na pas Serge Oldenberga). Mezi
pozvané patřil i Robert Wittman.
Další činnost v
Československu
V roce 1970 se
Milan Knížák vrátil do Československa. V roce 1975 se oženil s Marií Saudkovou
a spolu vychovávali její syny Samuela a Davida. Protože neměl možnost
oficiálně pracovat, Marie ho částečně živila.
Přivydělával si v
různých profesích, prodejem vlastních obrazů a restaurováním loutek. V roce
1979 pobýval v Německu na stipendijním pobytu v programu DAAD. Výjezd mu byl
povolen, podle jeho slov z livechatu, podobně jako jiným disidentům,
kupř. Pavlu Kohoutovi či Jaroslavu Kořánovi. V roce 1983
přednášel na Hochschule für Bildende Kunst v Hamburku. V osmdesátých letech se
věnoval hudebním a architektonickým experimentům, designu šperků a nábytku.
Roku 1982 obdržel cenu za pomalování berlínské zdi.
V letech 2001–2003
byl členem Rady České televize. Od června 2008 byl Milan Knížák také
jedním z moderátorů pořadu 18 minut na české komerční
zpravodajské televizi Z1.
Milan Knížák se
věnuje sbírání, opravě a dokumentaci loutek. Jeho sbírka je umístěna na zámku v Děčíně.
V roce 2006 vydal dvoudílnou loutkářskou encyklopedii se zaměřením na
scénografii a výtvarné pojetí loutkového divadla s názvem Encyklopedie
výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné
minulosti do roku 1950, která, jak uvedl v předmluvě, je výsledkem jeho
třicetileté práce. Obsáhlá encyklopedie má 2850 fotografií a 1600 hesel.
Odbornou kritikou byla pranýřována především metodologie publikace a množství
věcných chyb, také jakési „renesanční“ pojetí publikace; na takové encyklopedii
obvykle pracuje celý tým odborníků. Nepopiratelnou hodnotu má ale její obrazová
část.
Akademie výtvarných umění
V letech 1990–1997
působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze, kde byl až do roku
2015 vedoucím pedagogem v Ateliéru intermediální tvorby. Za jeho rektorského
působení založila Akademie doktorandské studium. V roce 1998 byla dokončena
rozsáhlá rekonstrukce secesní budovy Akademie, kterou započal. V letech 1990 až
2015 vedl na AVU Ateliér intermediální tvorby 1. Vychoval řadu významných
umělců – např. Krištof Kintera, Milena Dopitová, Milan Mikuláštík, Tomáš
Hlavina, Milan Perič, Jakub Špaňhel, Alena Kupčíková, Filip Turek a
další
Národní Galerie
Roku 1999
jmenoval ministr kultury Pavel Dostá Milana Knížáka generálním
ředitelem Národní galerie v Praze, kde nahradil Martina Zlatohlávka. Na
začátku vyřešil vysoké a dlouho odkládané restituční nároky, kupř. Waldesovy
rodiny na sbírku Jindřicha Waldese, změnil systém řízení a financí, zachoval
pouze dva účty (jeden v české a druhý v cizí měně) a celkově ji oddlužil.
Milan Knížák se
dále vrhl i do systému výstavních expozic ve Veletržním paláci. Ty upravil
podle osobností, tedy podle autorů, s menším důrazem na směry, školy a proudy;
předchozí expozice vytvářela souvislosti zcela nové tím, že kombinovala díla od
různých autorů a skládala je v prázdných bílých kójích či dlouhých chodbách do
nových celků.
MK do expozice
zapojil také produkci, která je podle kritiky sice efektní, ale spadá spíše do
oblasti českého uměleckoprůmyslového muzea: např. z oblasti fotografie – akty
Františka Drtikola, dobový experimentální film: část scén z filmu Extase od
Gustava Machatého, reklamní snímky od Alexandera Hackenschmieda, známého pod
jménem Hammid, a dobový design průmyslový: Tatru Hanse Ledwinky a grafický
design: Ladislav Sutnar. Také kontroverzní projevy socialistického umění, jako
budovatelské plakáty a portrét Julia Fučíka od Maxe Švabinského. Expozici
doplnil znovuvytvořením kinetických a světelných modelů pozapomenutého Zdeňka
Pešánka a fotografií obchodního domu Baťa s Pešánkovou světelnou reklamou.
V květnu 2011 byl z
čela Národní galerie odvolán. V čele NG ho nahradil Vladimír Rösel.
Pražské bienále
Milan Knížák
založil roku 2003 po zahraničním vzoru novou tradici „Pražské biennale“, mezinárodní
přehlídku současného umění v Praze. Při organizaci prvního ročníku v roce 2003
však došlo k neshodám se spoluorganizátory: Giancarlem Politim z uměleckého
časopisu Flash Art a Helenou Kontovou. Důsledkem tohoto schizmatu byla dvě Pražská
bienále v roce 2005 – jedno v Národní galerii a druhé více provizorní, pořádané
Flash-artem v bývalé hale ČKD v Karlíně – zahájené o měsíc dříve. Malíř Roman
Franta ironický paradox situace ve svém díle vyjádřil trefně jako: Prague
Abnormale 2005. Milan Knížák poté změnil biennale na triennale.
Čerpala jsem: https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Knížák
Pokud jste členy
Klubu snílků, můžete tvořit a posílat své kresby, malby a třeba i koláže na
email klubu klub.snilku@email.cz.
Pokud vás nenapadá,
co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými
tématy. Například
teď je aktuální téma „Tropický ostrov“. Klidně si ale můžete vybrat
nějaké starší.
S přáním
hezkého zbytku týdne
Raja Luthriela
Žádné komentáře:
Okomentovat