Zdravím, milí snílci. Je tu první čtvrtek v měsíci a já jsem tu opět s článkem o další významné osobnosti z oblasti výtvarného umění. Dnes to bude o výtvarníku Michaelu Rittsteinovi,
Michael Rittstein
(*17. Září 1949, Praha)
Je to český výtvarník.
Patří k nejvýznamnějším představitelům expresivní figurální malby. Žije a
pracuje střídavě v Praze a v Brnířově. Je otcem sochaře Lukáše Rittsteina,
a "Miki-discjockey" (Mikuláše).
V letech 1964 až
1968 studoval na SOŠV Václava Hollara a v letech 1968 až 1974 na Akademii
výtvarných umění v Praze pod vedením Arnošta Paderlíka, kde je od
roku 2001 vedoucím Malířského ateliéru III. Je členem výtvarných skupin
„12:15“, „Pozdě, ale přece“, „Nová skupina“ a „SVU Mánes“. Svá díla tvoří
převážně na chalupě v Brnířově.
Dílo:
Je zastoupen v
četných významných sbírkách, kupř. Národní galerie v Praze, Galerie hl.
města Prahy, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Památníku národního
písemnictví Praha, oblastních galeriích v Česku, na Ministerstva kultury
ČR, Centre G. Pompidou v Paříži, ve vídeňském Albertinum, a
soukromých sbírkách v Česku, Evropě, USA a Austrálii.
Obraz je pro
Rittsteina především výletní místo, kterým se chce projít. Nechce v něm
intelektuálně řešit své nitro. To snad vzniká až druhotně. Vytváří prostor, kde
se děje nějaká situace, která ho zajímá.
Jako reakci na
poválečnou avantgardní tvorbu, zejména v období 60. a 70. let, která
preferovala bezdějovost v abstrakci i v konstruktivismu a kdy se umění
vyprazdňovalo, tak tvořil kontroverzní obrazy s třeskutým dějem a s příběhy a
výjevy z panelákových bytů. Jsou to zejména příběhy konkrétních lidí v pohybu a
v různých situacích, což bylo v období umělecké abstrakce a minimalismu
provokující: Bytová otázka (1974), kombinovanou technikou ztvárněné obrazy
Prádelna (1975) nebo Rodina po chřipce (1975).
Dokázal groteskním
a expresivním způsobem zachytit každodenní životní rituály mužů a žen v
prostředí panelových sídlišť uprostřed totality. Dával prostor existencialismu,
sarkasmu i grotesce – obraz kombinovanou technikou Nechci v kleci (1976) nebo
Sprchový kout (1977).
V roce 1976
uspořádal v pražském Mánesu svoji první autorskou výstavu v Galerii mladých.
V roce 1987
spoluzakládá s Kurtem Gebauerem, Jiřím Načeradským, Jiřím Sopkem, Václavem Bláhou,
Vladimírem Novákem, Petrem Pavlíkem, Ivanem Kafkou, Jiřím Beránkem a dalšími
„Volné sdružení 12:15 Pozdě, ale přece,“ které se přihlásilo k domácí tradici
existenciální figurace sedmdesátých let a především k nové figuraci generačních
předchůdců z druhé poloviny šedesátých let.
V devadesátých
letech se objevují v Rittsteinově tvorbě nové výrazové možnosti a také krajina.
Má velmi blízko k přírodě, tvoří krajinomalby, maluje parky. Z jeho děl je znát
soucítění s přírodou, zejména tam, kde má své rodinné kořeny, v kraji
Domažlicka: Brnířov, Kdyně.
V roce 1992 se
stává členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Postupným vývojem se Rittstein
dopracoval ke svébytnému rukopisu. Jeho gestická malba se vyznačuje výrazovou
nadsázkou, tvarovou deformací, groteskními ději, sarkasmem, vtipem a rejem
postav a předmětů. Jeho obrazy srší barvami.
V poslední době
maluje hlavně akrylovými gely, které nanáší na plátno v silných vrstvách a
vytváří tak reliéfní malbu nejraději v modrých, červených a žlutých tónech.
Přední místo má v
jeho díle i grafika a knižní ilustrace. Je autorem mnoha volných grafických
listů. Také má na svém kontě ilustrace k více než dvaceti knižním titulům pro
velká pražská nakladatelství. Spolupracoval také s filmem (film Jana Němce
Heart Beat 3D (2010). Věnuje se prostorovým instalacím.
Rittstein
experimentálně maluje také ve velkých skupinách – pojme základní téma a
spolupracovníci (například skupina teenagerů, rodiny s dětmi) obraz rozvíjejí.
Po jejich práci malíř sám obraz domaluje. Výstava těchto v podstatě autorských,
avšak zásadně neprodejných děl, byla uspořádána na podzim 2010 v Alšově
Galerii.
Po roce 2000 maluje
také fantazijní výjevy a s nadsázkou zachycuje současný postmoderní svět.
V roce 2001 se
stává se vedoucím Malířské školy III na pražské AVU, kterou vedl do roku 2018.
Základem pro stálost malířského rukopisu Michaela Rittsteina je vnitřní napětí
mezi spontánním chaosem a promyšlenou koncepcí, řádem. Kombinace dvou
protichůdných přístupů vytváří v jeho obrazech harmonii – na jedné straně
spontánnost, na druhé řád.
Také často maluje
zvířata, která ho obklopují. Jeho svět zvířat a lidí opět staví proti sobě dva
protiklady: na jedné straně pudovost zvířecích instinktů, na straně druhé
lidský intelekt. Společenský řád často obrací vzhůru nohama – například akryl
na plátně s názvem Krávy na rybách (2005) nebo Poslední Hippie (2006), kde
nadšená zvířata tleskají osamělému rockovému hudebníkovi, zatímco lidé z okolí
k němu jen váhavě přicházejí. Jeho díla se nejen hojně vystavují a prodávají,
ale často i reprodukují – například Zápas Mondriana s drakem (2003) se stal
motivem mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové v
roce 2007.
V roce 2008
uspořádala pražská Národní galerie rozsáhlou retrospektivní výstavu nazvanou Michael
Rittstein: Vlhkou stopou a moist trail, která se o rok později přestěhovala do
olomouckého Muzea moderního umění. Výstavu doprovodila téměř pětisetstránková
stejnojmenná monografie, která tvoří spolu s knihami Práce na papíře (2005) a
Malé formáty (2009) jakýsi cyklus tří monografií s obsahem i méně známé
autorovy tvorby dokazující, že Rittstein září nejen ve velkoformátových
pracích, ale i v tvorbě, která je někdy považována v jeho díle za
okrajovou.
Michael
Rittstein je také téměř jediným současným českým malířem, který se ve svém díle
kontinuálně věnuje sportu. Proto byl také vybrán pro prezentaci České republiky
na letních olympijských hrách v Londýně v roce 2012. Pro tento projekt po celý
jeden rok pracoval na 27 obrazech, které dohromady tvořily jednotný panel nebo
dokonce jeden obraz zahrnující olympijské sporty.
Na podzim roku 2012
byl na návrh Umělecké rady Akademie výtvarných umění v Praze jmenován profesorem
pro obor výtvarné umění – malířství.
Na přelomu let
2019–2020 představila průřez jeho malířským dílem Jízdárna Pražského hradu pod
názvem Ve vlnách (kurátor Petr Mach).
V r. 2021 vydala
Trafo Gallery publikaci Klokaní Tarzan ke stejnojmenné výstavě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Rittstein
https://sophisticagallery.cz/autori/rittstein-michael
https://trafogallery.cz/umelci/michael-rittstein
Pokud jste členy
Klubu snílků, můžete tvořit a posílat své kresby, malby a třeba i koláže na
email klubu klub.snilku@email.cz.
Pokud vás nenapadá,
co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými
tématy. Například
teď je aktuální téma „Strašidelný hrad“. Klidně si ale můžete
vybrat nějaké starší. Za poslání tematického obrázku můžete také dostat
Bludišťáka.
Do komentářů, ale i
na e-mail můžete též psát náměty na témata, na která mám něco nakreslit já. A
nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.
S přáním
hezkého zbytku týdne
Raja
Luthriela
Žádné komentáře:
Okomentovat