Dobrý den, milí snílci. Tak nějak jsme
nenápadně probrali výtvarné umění v pravěku, starověku, středověku, novověku,
umění 19. století a moderní umění. Tedy přinejmenším jsem z jednotlivých
období vybrala ty nejznámější styly a nejvýznamnější malíře. Minule jsem už
měla pocit, že jsme u konce. Že po dokončení moderního umění již nic není.
Ale ne. Není to pravda. Můžeme se totiž ještě zabývat uměním postmoderním.
Myslím, že to by mohlo být zajímavé, protože to zahrnuje tolik věcí, že
v tom běžný člověk ani zdaleka nemá stoprocentní přehled. A přitom je nám
to časově nejblíže. Takže v tomto článku bych shrnula takový obecnější
přehled, v čem postmoderna vlastně spočívá, a v následujících týdnech
bychom se mohli věnovat jednotlivým postmoderním výtvarným stylům.
Postmoderna (také postmodernismus) je myšlenkový směr konce 20. století.
Tento pojem vznikl na základě krátké, ale
vlivné knihy Jeana-Françoise Lyotard O postmodernismu. Základním prvkem
postmoderny je pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, došlo nejen ke
zpochybnění optimistického pohledu na historický vývoj západní civilizace, ale
i pohledu na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších fází či
etap. S tím je samozřejmě spojen fakt, že se tímto termínem označují často i
protichůdné proudy a tím je ztížen jejich popis.
Důraz na pluralitu a synkretismus je vedle
postmoderny typický i pro hnutí New Age, jež vykazuje mnoho postmoderních
prvků. Od toho také návazný směr, označován jako novomilenismus. Pro
postmodernu je také charakteristický všeobecný eklekticismus, vycházejí z něj
současné směry jako hypermoderna nebo označení ultramoderní. Diskutuje se také
o pojmu postpostmoderna.
Synkretismus je filozofický pojem označující splývání či
skládání náboženských a kulturních prvků různých tradic v jeden celek. Někdy
přitom jsou vytvářena božstva nová.
Eklekticismus je způsob tvorby a práce, který čerpá z
cizích vzorů nebo z děl starších období a mísí je dohromady.
Předpoklady pro vznik postmoderny je možné
najít v krizi moderny, která postupně vyčerpala svoje možnosti a svůj
potenciál. Toto dění našlo svůj původ v krizi způsobené snahou o racionální
vysvětlení jakýchkoli skutečností, snahou o dosáhnutí univerzalistických
koncepcí světa, rovněž hovoří i o úpadku osvíceneckých myšlenek a celkově o
absenci pokroku. V uměleckých sférách došlo k ústupu avantgardních hnutí a
všeobecnému ochabnutí zájmu o funkcionalismus.
Tento směr je zaměřen opačným směrem, než je
moderna, tzn., odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle a usiluje o
alternativní přístup ke světu.
Postmoderní společnost žije ve výrazné odloučenosti
od minulosti. Zaměřuje se na trendy soudobých sociálních změn. Jiní zase tvrdí,
že něco jako postmoderní společnost neexistuje. Současně považuje koordinovanou
politickou angažovanost za vyloučenou v důsledku vnitřních a vnějších
souvislostí. Jako konec moderní a vznik postmoderní společnosti se nejčastěji
uvádí druhá světová válka.
Podle ekonomie je tato společnost založena
především na globálním trhu. Francouzský sociolog Gilles Lipovetsky tvrdí,
že „..v postmoderní společnosti (na rozdíl od moderní) převládá
individuální nad všeobecným, psychologické nad ideologickým, komunikace nad
politizací, různost nad stejnorodostí, permisivnost nad donucováním.“
Jednou z charakteristik postmoderní
společnostije ztráta zájmu o věci veřejné - politiku a společnost. Lipovetsky
tento jev nazývá společenskou dezercí a dává jej za vinu médiím a stále sílící
globalizaci, která v lidech vyvolává strach z neurčité blížící se
katastrofy (války, terorismu, hospodářské krize, ekologické katastrofy).
Postmoderní výtvarné umění je zastřešující termín pro řadu uměleckých výtvarných směrů druhé poloviny 20. století, které zpochybnily některé ideje modernismu a avantgardy, ale zároveň se nevrátily k postupům předmoderního umění. Ba na některé směry avantgardy zjevně navazují (zejm. dadaismus a surrealismus).
Za první postmoderní směry (někdy jen předchůdce postmoderny) jsou označovány pop art a minimalismus. Debata se vede o příslušnosti abstraktního expresionismu k postmoderně (lze ho vnímat i jako pozdní modernismus). Typicky je postmoderní umění spojováno s konceptualismem, performačním uměním, instalačním uměním, videoartem, land artem, digitálním uměním, op-artem či body artem. Ke klíčovým skupinám a hnutím patří Fluxus, Arte povera, postminimalismus nebo vídeňský akcionismus. Na pop art navázal lowbrow, který má též blízko k "lidovému" graffiti.
Častým termínem spojovaným s postmoderním uměním je francouzské slovo "brikoláž", jež by se dalo přeložit jako kutilství. Odkazuje k typickému postupu postmodernistů: využití obyčejných předmětů a jejich segmentů, často ve fázi odpadu, k seskládání uměleckého díla. Podobným termínem je "apropriace", přivlastnění - umělec něco vyrve reálnému světu, často nepřátelskému, a zakomponováním do uměleckého díla si to přivlastní a ovládne to (čímž dosáhne opaku odcizení). K rysům postmoderního umění též patří setření rozdílů mezi vysokou a nízkou (populární) kulturou a stejně tak mezi civilizačním a "primitivním" uměním. Typickým způsobem prezentace tvorby je happening (často sám happening je tvorbou samotnou i dílem samotným).
Postmoderní architektura
V architektuře (resp. v umění) pojem „postmoderna“ poprvé použil Joseph Hudnut v titulku svého článku (Postmoderní dům) již v roce 1945. Běžně tento termín začal používat až americký architekt Charles Jenks ve svém díle Řeč post-moderní architektury. Základní snahou architektury je překonat jistou elitnost architektury a přenést ji do jazyka srozumitelného i laikovi, na druhé straně se snaží udržet i zájem odborníků, to se projevuje dvojím pohledem na architektonické dílo — laik vnímá podobnost s něčím mu známým, odborník vnímá i ovlivnění historickými slohy a jejich zvláštnostmi.
Postmoderní architektura se zcela záměrně staví do opozice k funkcionalismu a bauhausu, protože nechce tvořit pouze neosobní bydlení, ale stavby, které navazují (citují) předchozí styly.
Bauhaus byla škola výtvarného umění, která vznikla v roce 1919 v Německu, v roce 1933 byla z ideologických důvodů zrušena.
Postmoderna se často obrací pro inspiraci do historie, ale zcela jinak, než např. pseudoslohy v 19. století. Znovu se do architektury dostávají symetrie, antikizující sloup, obloukové okno, dekorace a podobně. Vzniká postmoderna retrospektivní – zatímco postmoderna progresivní se snaží využívat tvarosloví i techniky soudobé, ale zcela odlišné od klasické moderny.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Postmoderna
https://cs.wikipedia.org/wiki/Postmoderní_společnost
https://cs.wikipedia.org/wiki/Postmoderní_výtvarné_umění
https://cs.wikipedia.org/wiki/Postmoderní_architektura
Pokud jste členy Klubu snílků, můžete také tvořit a posílat své kresby, malby a třeba i koláže na email klubu klub.snilku@email.cz.
Pokud vás nenapadá, co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Například teď je aktuální téma „Mé vnitřní já“. Klidně si ale můžete vybrat nějaké starší. Za poslání tematického obrázku můžete také dostat bludišťáka.
Do komentářů, ale i na e-mail můžete též psát náměty na témata, na která mám něco nakreslit já. A nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.
S přáním hezkého začátku školního roku
Raja Luthriela
Žádné komentáře:
Okomentovat