Téma týdne 10 - Já, pirát

Pilní Snílci

[Baruschka] [Veruce]

Nazdárek Snílci,

léto nám zase proklouzlo mezi prsty a nezbývá nám, než se s úsměvem ohlédnout a vykročit do nového školního roku. Nebo do nové životní etapy. Můžeme si být jisti, že na nás vždy něco čeká. Změna, zkouška, štěstí, radost, výzva nebo třeba jen období klidu a rozjímání o tom, co v životě vlastně chceme.

Tak, začala jsem vážně, snad mi odpustíte, ale myslím, že to vyváží téma na tento krátký týden to vyváží:

♣ JÁ, PIRÁT ♣

Nijak složitě nedumejte, nepřemýšlejte a prostě si na závěr prázdnin ještě chvíli hrajte. Můžete napsat básničku, povídku, drabble nebo si představit, jaký pirát by z vás asi byl - jak byste vypadali? Co vaše loď? Byli byste kapitání, nebo raději drhli podlahu? Namalujte se, jako piráti, nebo co takový domácí cosplay, a pak nám tu ukázat fotky?

Myslí, že možností je mnoho, hlavní je se bavit a nebrat se přiliš vážně. Pokud se někdo z vás chce zaměřit na téma současného pirátství, tak prosím s nadsázkou a humorem, protože tohle téma není na vážno :)

Jsem opravdu zvědavá, jak si s tématem pohrajete, protože o tom to přece je. Bavte se!

Minulé dva týdny byly zase vážnější. Životní zkušenosti nám dají často zabrat. Dva Snílci se s námi podělili o kousek svého života. Děkuji :)

Baruschka - Kousek zpovědi

Byla jsem slušně na dně.

Byla jsem ubrečená, opuštěná, osamělá, nešťastná a úplně blbá a nezodpovědná.

Moje sebevědomí kleslo na nulu a já se ho vší silou snažila zvýšit.

A tak jsem dělala všechny možné chyby, jaké jen mladá holka může udělat...

Během jednoho pitomýho června se semlelo strašně moc věcí...

Třeba to, že jsem se nechtěla smířit s rozchodem a v klidu jsem svedla svého čerstvě bývalého.

Nebo to, že jsem nechtěla usínat sama v posteli, ve které jsem po tři roky spala s někým a tak jsem si do té postele přivedla svojí první lásku...

Podivuhodné načasování, zjevil se ve chvíli, kdy mi bylo nejhůř a kdy jsem ho nejvíc potřebovala...

Ale nebyl se mnou pořád. Nechtěl být...

A tak v té posteli skončila i moje (do té doby) platonická láska...

(Je zvláštní, jak holka, která potřebuje jen rameno na vyplakání kývne i na sex, jen aby nebyla sama, co?)

Taky jsem v tom červnu začala kouřit...

A chodit na diskotéky (ve dvaadvaceti skoro pozdě) a prostě pařit :-)

No a tady začíná jedno veliký JENŽE...

Jenže já ze zdravotních důvodů nemohla brát antikoncepci a místo nějaké ochrany jsem se (já bláhová a důvěřivá) spolehla na své partnery...

A to byla chyba...

Veruce - Přirozený porod vs. císařský řez

V minulé části se už nějak nedostalo na podrobnější popis toho, jak se personál v Neratovicích vlastně chová. Z těch pár zmínek by si někdo mohl myslet, že to má k ideálu daleko. Opak je pravdou. Od nástupu po propuštění se 99% personálu (doktoři, sestřičky, porodní asistentky, pomocný personál, uklízečky) chovalo po celou dobu mile a ochotně.

Vyzkoušela jsem dva různé pokoje. Na třílůžkovém se během 4 dnů vystřídalo 6 rodiček a pokoj byl vyhříván na 28°C, což mě přivádělo k šílenství. Naštěstí většinou ani jedné nevadilo větrání. Po uvolnění nadstandardu jsem se na poslední dva dny přestěhovala na jednolůžkový pokoj. Ty jsou permanentně plné a čeká se na ně podle interního pořadníku, o němž jsem se dozvěděla až 4. den hospitalizace, jinak bych na něm strávila více dnů. Nadstandard za to opravdu stojí, neboť umožňuje 24hodinovou přítomnost partnera.

Porodní plán samozřejmě dodržet mohl vzhledem k okolnostem jen částečně, ale co mohli, to dodrželi. Nenutili mě do holení (vyjma místa pod náplastí držící cévku před císařem a to bylo pro moje dobro :D), před porodem ani před operací mi nenutili klystýr, nenabízeli mi žádné léky na utišení bolesti, manžel se mnou byl celou dobu vyjma doby na operačním sále a jinak nás přišel jen jednou za hodinu zkontrolovat doktor (pokud se nepletu tak sám primář, holt jsem byla případ :D), u monitorů jsem si mohla zvolit jakoukoli polohu, umělé urychlování dle mého taky probíhalo co nejjemněji (špatný výraz, ale lepší mě nenapadá) a k císaři dospěli až poté, co to už vážně jinak nešlo.