Kontrola čtyřicátá druhá neboli ručníková

Milí snílci!

Původně jsem si chtěla dát trochu víc na čas, ostatně málokdy se mi stává, že bych zfleku napsala celé Repetitio a ihned ho vypustila (to se mi snad nestalo ještě nikdy!), ke všemu ještě takhle dlouhé, ale jako správný geek bych si neodpustila, kdybych si nechala ujít šanci vypustit kontrolu s číslem 42 právě na Mezinárodní ručníkový den.

Tak snad v tom nebudu mít z té unáhlenosti nějaké příšerné chyby a tak. Ukázalo se, že přesto, že jsem si myslela, že jsem už zvládla napravit všechnu neplechu, kterou nadělal před pár měsíci šotek, nějakou záhadou mám pořád u kdekoho špatné datum posledního Repetitia - obvykle se mýlí v roce. Snažím se si to ale vždycky zkontrolovat, tak snad někoho nekontroluju mockrát, kdyžtak se ozvěte.

A ještě chci říct, že tu máme dneska dobrovolnici, která si vyloženě řekla o kopec zpětné vazby a pomoci s tvorbou, takže budeme rádi (jak my, tak dobrovolnice), když k ní hned po přečtení Repetitia zavítáte a podělíte se o své dojmy či tipy, jak jen to půjde. Co může být lepšího a víc uspokojujícího než podat pomocnou ruku tomu, kdo o to sám požádal? :)

S pozdravem Em

...s ručníkem

---

1) DOBROVOLNÍK Illienel - illienel.blog.cz - ANO

"Ráda bych se přihlásila jako dobrovolník do Repetitia, protože moc stojím o zpětnou vazbu na blog, rady a tipy co jak dělat, nedělat, vylepšit, zejména co se rubrik a zařazení článků (a celkově přehlednosti v obsahu) týče a také bych moc ocenila nějaký nezaujatý názor na svou tvorbu. Hlavně znát něčí názor na to, jestli je něco z toho dobré, co se líbí, co je pro čtenáře zajímavé apod. Protože po 4 letech blogování jsou téměř všichni mí čtenáři (a je jich maličko, protože už nemám moc čas komentovat a objevovat nové blogy a ak ke mně nikdo nový nechodí) mými kamarády, známe se i v reálu, setkáváme se...a podle toho také vypadají jejich komentáře a hodnocení, hodnotí mou tvoru prostě jako kamarádi, kteří mi chtějí udělat radost, není tam moc objektivity ani konstruktivní kritiky. Kdybyste mi něco z toho mohli poskytnout, i kdyby jen k jedinému článku, byla bych moc ráda a vděčná! :-) Chtěla bych se v psaní a blogování posouvat dál, zlepšovat a rozvíjet, ale nevím moc jak, zejména v té tvorbě.

Co chci vzkázat čtenářům:

Věřím, že každý text si najde svého čtenáře,

že umění je dobré, když vychází ze srdce svého tvůrce,

že dobré věci potkáváme na neočekávaných místech,

že pesimismus ještě nikoho neučinil šťastným,

že i na dálku lze potěšit, povzbudit a rozjasnit den,

že tma nikdy nezvítězí, dokud nezapomeneme na světlo v nás,

že každý z nás může být majákem v bouři,

a věřím, že můj blogový záliv může být pro některé přístavem, kde naleznou radost a klid.

M.: Jé, já mám ráda dobrovolníky... jde se hrabošit! :) Tak nejprve si dám zastávku u designu. Ten maják je kouzelný, zvlněné tělo blogu k němu pasuje a určitě je to něco, čím se odlišit. Nelze ale popřít, že má ten design taky pár chybek, které mají bohužel vliv na čitelnost, a co kazí čitelnost, kazí zážitek z blogu a odrazuje čtenáře.

Například motto, které vlevo přesahuje přes bílou vlnku. To by se dalo spravit tím, že by to motto sedělo níž.

Průsvitnost těla blogu je hezký fígl, ale jsou-li na pozadí obrázky, riskuješ tím to, co se stalo i tobě - tedy že ty obrázky až příliš prosvítají a ztěžují čtení. Moc pak nezáleží na tom, jakou barvu pro text si vybereš, stejně to zkrátka nebude totéž jako číst černé na bílém. Aby si člověk mohl všechno pohodlně přečíst, musí si to odrolovat někam mimo tu loďku uprostřed. Ty jsi na to možná už zvyklá a tví stálí čtenáři taky, ale co čtenář nový?

K meníčku... ty bannery rubrik jsou fakt pěkné, ale já bych to asi nepřeháněla a nechala si třeba jen ten jeden o tobě. Nesedí mi tam totiž to, že ty pěkné bannery musíš obyčejným písmem dovysvětlovat. Možná i tobě připadá, že nejsou dost samovysvětlující, a tudíž by se to možná dalo pojmout jinak. Ostatně až taková škoda by jich nebyla, ten motiv majáku je silný a vyzní třeba i líp, když se nebude tolikrát opakovat. Nebo by se to dalo udělat tak, aby se vysvětlivky rubrik zobrazily až po najetí myší.

Kde jsi doma, je trochu duplicitní, už o dost výš máš banner na ten blog, kde jsem se musela ptát, proč tam je, a teprve až tady níž jsem se dozvěděla, že je to blog, na němž spolupracuješ. To by mělo být pohromadě, ať návštěvník netápe.

Jinak já jsem osobně zastánce spíše kratších sloupků. Co tam nemusí nutně na první pohled být, vždycky přemýšlím, kam jinam bych to mohla dát, kde by to třeba dávalo větší smysl, kam to uklidit... ale to si musí zvážit každý sám. Jen říkám, že uklizenější a kratší sloupky dělají vizuálně uklizenější a čistší blog. Dívej se na to jako nový čtenář - co by tě zajímalo, co chceš vidět hned nahoře a co by ti naopak bylo u cizího blogera celkem fuk?

Text zarovnaný doleva mi taky kazí zážitek.

Chuti začíst se někdy trochu brání i příliš dlouhé bloky souvislého textu na začátku článku. Třeba tady. Určitě by se to dalo rozdělit do pár kratších odstavců a trochu to vizuálně odlehčit. Do takového dlouhého bloku taky určitě neškodí hodit nějakou kotvu, třeba nějaké klíčové slovo v jiné barvě (osobně používám k rozbití textu tučnost či kurzivu, ale vzhledem k tomu, že právě tyhle nejsilnější zbraně používáš v těch perexech tak jako tak, je třeba zkusit ještě něco jiného). Prostě donutit nového čtenáře, aby si to rozklik. Abys ho zaujala. Nový čtenář není jako tví přátelé, nemá čas ani chuť se okamžitě začíst do tvého deníku. Nezná tě. Hledá něco, co ho na první pohled chytí a donutí číst dál.

BAM!!!

Rozumíme si? :)

Co se kvality tvé tvorby týče, co jsem zatím přehlédla, se mi celkem líbilo, ale poesie je trochu čtení pro fajnšmekry. U ní nikdy nečekám velkou odezvu, davy to neosloví a je těžko ji hodnotit a posuzovat, co se dá "zlepšit". Poesie je píseň tvého srdce, ty sama musíš poznat, co ti sedí a co ne. Třeba Fragmenty se mi líbily, ten úvodní velice! Až jsem si říkala, jestli je taky z tvé hlavy nebo od někoho známého :) Ty další mi třeba seděly jen napůl a pak konec to pro mě nějak zabil, ale to bude každý vnímat po svém a já mám taky x takových básniček, kde jsem to nějak dobře načla a následně zazdila. Jenže člověk, když to psal, měl nějaký pocit, a měnit to nějak nejde. Už se z toho udělá něco jiného a už to není ono. Alespoň tak to mívám já.

Pokud stojíš o víc čtenářů a víc objektivní kritiky, je do toho nevyhnutelně třeba dát nějakou práci a víc se propagovat. Facebooková Titulka, kde lidi inzerují své nové i starší články, být na Bloglovinu a nabízet lidem, ať si tě na něm najdou, najít si třeba i nějaké jiné FB skupiny nebo blogerské kluby, kde se věnují poesii... určitě nějaké budou. Vždycky je o tisíc procent lepší se propagovat skrz skupinu lidí, které zajímá téma, o kterém píšeš, nebo mají rádi poesii. Nebo povídky/fotky/cokoli, co nabízíš. Sami od sebe za tebou nepřijdou a tady jich taky až tak moc nenajdeš.

Líbí se mi tvůj přístup, tvůj blog je milý, upřímný a určitě bych byla ráda za těch pár domácích čtenářů - nebývá podle mě zvykem mít až takhle věrný kroužek, naživo se znát a tak, to bude spíš raritka. Pokud máš ale k tomu i trochu ambice a toužíš po větším okruhu, musíš pro to něco dělat a najít pro tebe přijatelný způsob, jak o sobě dávat světu vědět - pokud možno pravidelně.

Napadá mě ještě jedna zvláštnost - jsi asi jediná blogerka, o které vím, že svou poesii vysvětluje a přibližuje, jak vznikla. Je to svým způsobem obdivuhodné, já si u většiny věcí naprosto nepamatuju okolnosti, za kterých vznikly, a není to obvyklé, na druhou stranu je to správně? Není lepší nechat verše mluvit samy za sebe? Tím se nepřikláním ani k jedné straně, jen nadhazuji polemiku :) Ten článek Fragmenty mě totiž uhodil do oka nejvíc právě tím, že měl hned zkraje místo záplavy textu právě svěží básničku! Možná je to něco, nad čím se zamyslet - a třeba do budoucna dávat vysvětlivky pod perex a básničky na první místo?

Jako bloger básník byses určitě taky mohla odlišit, kdybysis k nim dělala nějaké byť třeba úplně dětsky jednoduché ilustrace. Ne nutně ke všem. I tu a tam by to udělalo blogu vizuálně službu.

Dál už nevím, co dodat a chci dát dnes prostor ještě taky někomu jinému, takže další osudy a nápady můžeme probírat v komentářích či po mailech, dle tvé libosti :) Co se kontroly blogu týče, neshledala jsem nic proti pravidlům, právě naopak jsi rozhodně řádný snílek a děláš nám radost. Jen tak dál. ANO.

2) Nika Caesaris - post-nubia-phoebus.blog.cz - ANO

M.: Tady to bohužel vidím pořád stejně jako minule, tedy nemám k tomu co nového dodat. Snad jen že doufám, že se Nika najde a že třeba už během toho hledání trošičku zaktivní blog a třeba nám bude častěji povídat o procesu - ostatně nejsou všechny naše blogy právě o tom? Proti členství nemám námitek, ale je škoda, že je to tu takové nárazové a jasi nepozitivní - ale tak to holt v životě chodí. Držím palce, ať najdeš cestu ven z pošmourna. ANO.

3) Auril - auril-pise.blog.cz - NE

M.: Ajta, tady jsme v prosinci usnuli... NE.

4) Berenika - poetia.blog.cz - ANO

M.: Ráda vidím, že tady je to pořád stejně dobré jako minule. Jen - už už jsem chtěla chválit za české bannery, když jsem zjistila, že ten zatrolený knižní je tam pořád v AJ... :D To je škoda. Jinak je tu podle mě všechno v naprostém pořádku. ANO

5) Daletth - daletth.webnode.cz - OPATRNĚ

M.: I tady jsme na tom od minula v podstatě pořád stejně, naštěstí celkem v dobrém. Jen to záhlaví mi trošičku leží v břiše, neb k němu nikde nevidím autora, což mi tak nějak nekoresponduje s prohlašováním ze zápatí o všech právech vyhrazených a tak tomu podobně. Z posledního článku je jaksi znát, že to není vlastní obrázek a jsou tam indicie, jak ho dohledat (za předpokladu, že si neumíte poradit TinEyem), ale to by neměla být má práce a ne každý, kdo na stránku přijde, uvidí tento článek jako první. Co k tomu Daleth poví? Nebo jen neumím na stránce hledat? (Opět, to by ale vůbec neměla být moje práce, pravidla se o zdrojích vyjadřují jasně. OPATRNĚ.