11. června 2011

Aurora - 17. duel

Máme tu slíbený duel. Tentokrát mi přišli všechna tři dílka, za což jsem vám moc vděčná.
Plus tu máme novinku, ze které mám obrovskou radost. Zítra, při vyhodnocení duelu, budu mít tu čest a představím vám novou správkyni Aurory, která zadá 18. duel.

Teď už ale vaše dílka...
Báseň první
Znovuzrozená

Cítím své srdce zase bít.
(Buch…Buch,Buch)
Cítím své tělo zase žít.
Cítím teplo života.
(Buch…Buch…Buch)
Cítím svůj chladný dech.

Měla bych být mrtvá, říkám si,
(A někde v dálce vyjí psi.)
Na obloze není vidět Měsíc,
je noc a je zrovna nov.

Znovuzrozená, z-novu-zrozena
říkám si a náhle již chápu.
Zabita byla jsem a na zem vrácena,
ve svých vzpomínkách slepě tápu.

(Záblesk pochopen….NE! Je pryč.)

Nevzpomínám si , ale jedno vím jistě.
Z novu jsem se znovuzrodila.
Mé šaty jsou jak křišťál čisté
již na nich není žádná krev.
Ani díra, od kulky, která mě trefila.
Smrt mě nechtěla a já přišla zpět.

Zrozena z Měsíce, zrozena z novu,
znovuzrozenou navěky budu.
(Z novu zrozenou. Znovuzrozenou.)

Báseň druhá
Znovuzrozená

Chybí-li ti múzy hlas,
rozhlédni se kolem sebe.
Tu je potok, zlatý klas,
rudé slzy z tváře nebe.

Shoď své roucho pohební,
zkus se odít z barev života.
Tvůj pohled toužebný,
ať zaujme duše čistota.

Vítej, znovuzrozený,
užívej si život svůj.
Žiješ pro poezii a ženy.

Báseň třetí
Znovuzrození

Příjemný větřík závěje rozfouká
znovu oživá naše země panenská
dávajíc život všemu kolem nás
je tu jaro a přišlo právě včas

Rozverná stébla travin vesele pučí
první drobná poupata svět náš objevují
pilné včelky i čmeláci do noty si bzučí
třepotajíc blankytnými křidélky
nad našimi zahradami poletují

Z letité skály čirý pramen vyvěrá
v korytě svém plném oblázků, čile zurčí a klokotá
poupata sílí, začínají žít
jakoupak asi barvu budou mít?
já dívám se a obdivuji
tento zázrak každoroční
vždyť náš život je toho součástí
součástí koloběhu znovuzrození

Žádné komentáře:

Okomentovat