Dobrý den, milí snílci. Dneska mám pro vás mé obzvláště oblíbené téma a tím je symbolismus. Ten jsme ve škole probírali jenom v literatuře a dost mě fascinoval. Jaké je ale symbolické malířství?
Symbolismus
Symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886. Jeho největší rozmach byl na přelomu 19. a 20. století. Reagoval na popisnost naturalismu a parnasismu. Částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně vysvětlit (nálady, emoce, myšlenky, city atd.). Umělci chtěli nakreslit či popsat nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti – usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a „světem duše“ a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí. Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému, stavu atp.), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci.
Symbolisté se snažili vytvořit
umění, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi pěti smysly,
které měly splynout. Věřili, že umění by mělo chtít zachytit více absolutních
pravd, které mohly být zpřístupněné jen nepřímými metodami.
Symbolisté se dělili na několik
skupin. Jejich chápání symbolu bylo radikálně odlišné. Základní představy byly
symboly jako:
- Nápověda – čtenáři vsugerovat nějaký pocit,
náladu, …
- Jednoznačný znak
Výtvarné umění
Ve výtvarném umění se tento směr
nemohl zcela rozvinout, neboť některé jeho myšlenky byly podobné, jako u
populárnější secese. Výtvarné umění je reakcí nejen na naturalismus, ale
především na impresionismus a někdy i na akademismus.
Malířský symbolismus nevytvořil
jednotný styl, tak jako jiné malířské směry, který by bylo možné
charakterizovat užším okruhem výrazových forem. Obsahuje prvky akademicky
pojatého neoromantismu a neoklasicismu, přes plošný dekorativismus a
linearismus, až k expresívním a surrealistickým tendencím, ve kterých
již předvídá nástup nových avantgardních směrů na počátku 20. století.
Odilon Redon
(* 22.
dubna 1840 v Bordeaux – † 6. července 1916 v Paříži)
Vlastním jménem se jmenoval Bertrand-Jean Redon. Byl to francouzský
malíř, představitel symbolismu a dekadence ve výtvarném umění.
Narodil
se Bertrandovi a Marii-Odile Redonovým. Krátce před tím se jeho rodiče vrátili
ze Spojených států, kde otec farmařil a kde se oženil s Redonovou matkou,
Francouzkou, která pocházela z Louisiany. Její jméno Redon použil jako
pseudonym.
Měl velmi slabou tělesnou
konstituci. Proto byl brzy po narození svěřen do péče kojné a následně svého
strýce, který žil na rodinném statku Peyrelebade poblíž města Listrac-de-Durèze,
asi 50 km na východ od Bordeaux. Život v přírodě a izolaci v něm probouzel
bizarní a fantasmagorické obrazy, které se staly později podstatou jeho díla a
které se dodnes nepodařilo plně vysvětlit.
V 7 letech strávil se svou pěstounkou
několik měsíců v Paříži, kde navštívil zdejší muzea. Zejména dramatické obrazy
jej silně ovlivnily. Na venkově žil až do svých 11 let. Pak se v Bordeaux připojil
k rodičům a začal chodit do školy. Jeho kresba byla oceněna dříve, než začal
číst.
V roce 1855 zde začal navštěvovat
kurzy malíře Stanislase Gorina. Ten v Redonovi podporoval jeho zanícení pro
malířství a seznámil ho s díly Jeana-Francoise Milleta, Eugène Delacroixe,
Camille Corota a Gustava Moreaua, který na něj měl ze jmenovaných malířů
největší vliv i v budoucnu.
V 17 letech na přání rodičů,
jejichž starší syn byl architektem, se bez úspěchu pokusil o přijetí na studium
architektury na pařížské École des Beaux-Arts. Na téže škole se roku
1864 přihlásil do ateliéru malíře Léona Gérôma. Po roce ukončil studium,
protože se Redon nechtěl nechat vtěsnat do schémat akademického malířství.
Po návratu do Bordeaux se
spřátelil s grafikem Rodolphem Bresdinem, který ho naučil grafickým
technikám, zejména leptu a litografie. Pod vedením tohoto umělce vznikla série
11 leptů Brod, která byla vydána v r. 1866. Tato série byla
inspirována orientálním a romantickým duchem děl Eugéna Delacroixe, kterého
znal od vidění.
Roku 1867 byl jeho olej Roland
v Roncevaux přijat na výstavu Salón v Bordeaux, která byla
obdobou stejnojmenné pařížské výstavy. Malíř se ale rozhodl obraz nevystavit.
Léto následujícího roku maloval v Barbizonu
s malíři Barbizonské školy a seznámil se zde s Corotem.
Barbizonská
škola byla skupina francouzských
malířů zaměřených na krajinomalbu, kteří se kolem roku 1830 usadili v okolí
vesnice Barbizon, aby zde přímo v přírodě nacházeli motivy pro své obrazy.
V roce 1870 byl v
souvislosti s Prusko-francouzskou válkou mobilizován a účastnil se
válečných akcí na řece Loiře poblíž Tours. Tento traumatizující zážitek se promítl
v jeho tvorbě.
Od roku 1872 se stala jeho
domovem Paříž, kde měl ateliér na Montparnassu, i když téměř každé léto jezdil
do Peyrelebade. Jeho přítel Jules Boissé ho v Paříži uvedl do literárního
salónu Berthe de Rayssac, kde se scházeli spisovatelé, hudebníci, malíři a
vědci. Zde také poznal svou budoucí ženu, kreolku Camille Falte, kterou si vzal
roku 1880.
Na jaře 1875 opět maloval v Barbizonu.
O tři roky později podnikl cestu
do Belgie a Holandska, kde obdivoval hlavně díla Franse Halse a Rembrandta.
V roce 1879 vydal své první album
litografií s názvem Ve snu, které odráží snové, imaginární
prožitky autora.
V roce 1881 uspořádal v
redakčních místnostech novin La Vie Moderne první samostatnou výstavu
svých uhlokreseb. Ohlas byl mizivý.
Rok nato vystavoval uhlokresby
podruhé a při té příležitosti se spřátelil se spisovatelem Huysmansem, který ho
roku 1883 seznámil se Stéphanem Mallarmém.
V roce 1884 založilo asi 400
tvůrců, kterým nebyla přijata díla na každoroční oficiální výstavu Salón, Salón
nezávislých umělců. Redon byl zvolen jeho prvním prezidentem.
Na začátku roku 1886 vystavoval
Redon spolu s Paulem Gauguinem v Bruselu na salónu avantgardní Skupiny
XX a téhož roku na jaře se zúčastnil poslední, osmé výstavy impresionistů.
Zřejmě z Mallarméova podnětu
se roku 1889 zúčastnil první výstavy Společnosti malířů-grafiků v prestižní galerii
Paula Durand-Ruela. Sblížil se s malíři nazývajícími se Nabisté. Další výstava
v téže galerii proběhla v roce 1894.
Na počátku 90 let se výrazně
proměnila jeho barevná paleta. Opouští tóny černé, začíná používat pastel a
olejové barvy. Barva dominuje v jeho dílech až do konce života.
Počátkem roku 1890 opět cestoval
vystavovat do Bruselu, tentokrát ve společnosti Mallarméově. V té době se
sblížil s Gauguinem.
V roce 1895 navštívil Londýn.
Prodělal také vážnou nemoc, která jeho další tvorbu ovlivnila. Těžce nesl
vynucený prodej statku Peyrelebade, o němž rozhodli jeho bratři a kde strávil
dětství. 1897 zde prožil poslední léto.
O dva roky později vystavoval u Paula
Durand-Ruela potřetí, tentokrát společně s Nabisty. Jeho mecenáš, hrabě Robert
de Domecy ho v roce 1900 doprovázel na cestě po Itálii.
Na začátku 20. století došel
uznání i od státu. Roku 1903 mu byl udělen Řád čestné legie a o rok později
bylo pro státní galerii zakoupeno jeho první dílo, Zavřené oči z roku
1890. V témže roce pomáhal se zakládáním Podzimního salonu, v němž mu byl v roce
1904 vyhrazen celý jeden sál s 62 díly.
Poslední stěhování v Paříži absolvoval
Redon roku 1905.
Roku 1907 se pokusil opatřit si
finanční prostředky na zpětný odkup Peyrelebade. Uspořádal veřejnou aukci 53
svých olejomaleb, akvarelů, pastelů a kreseb. Potřebný obnos však nezískal.
S dalším ze svých mecenášů, Arthurem
Fontainem, navštívil roku 1908 Benátky.
Od roku 1909 trávil léto v Bièvres
u Paříže ve vile, kterou původně vlastnila Juliette Dodou, nevlastní sestra jeho
manželky.
V roce 1913 došlo jeho dílo
uznání i v zámoří. Na proslulé výstavě Armory Show, která byla první komplexní
výstavou moderního umění v Americe a na které se představili i malíři z Evropy,
představil Redon 40 děl.
Ještě v roce 1914 navštívil Holandsko.
Zemřel 6. července 1916 v Paříži, pohřben je v Bièvres.
Redonovi měli dva syny. První z
nich, Jean, narozený roku 1886, zemřel již po půl roce. O tři léta později se
narodil Ari (1889–1972). Umělec vytvořil několik jeho portrétů. Ari byl na
začátku první světové války odveden k ženistům. Jeho otec, se jeho návratu
z fronty nedočkal. Ari Redon pečoval o výtvarný a literární odkaz svého otce a
odkázal malířova díla, která zůstala v majetku rodiny, státu.
Redon měl užší kontakty i s českým
prostředím. Zásluhu na tom má Zdenka Braunerová, jejíž sestra byla provdána za Élémira
Bourgese jednoho z Redonových přátel. Při svých pobytech v Paříži často
Redonovy navštěvovala a postupně k nim uvedla i Julia Zeyera, Viléma Mrštíka a Miloše
Martena, který se s malířem sblížil nejvíce. Po Arnoštu Procházkovi byl Marten
druhý, kdo v Čechách o Redonovi psal. Další byla v roce 1912 Kamilla
Neumannová, která vydala v edici Umělecké monografie soubor
dvanácti reprodukcí Redonových děl. Národní galerie v Praze má ve svých
sbírkách album šesti litografií Edgaru Poeovi a další tři
litografie z let 1894–1896, Památník národního písemnictví vlastní dvě
litografie a lept rovněž z 90. let.
Dílo:
Redonovo dílo nelze zařadit do
žádného z proudů soudobého malířství, ať už to byl realismus, klasicismus, hnutí
nabistů, barbizonská škola nebo impresionismus.
S mnoha malíři z vyjmenovaných
směrů však vystavoval a pojily ho s nimi přátelské vazby. Redon byl vzdělaný a
sečtělý člověk. Jeho tvorbu ovlivňovala nejen vlastní imaginace, ale i
literatura, přírodověda a zejména hudba, které byl vášnivě oddán. Důležitou
inspirativní roli pro něj hrál sen, proto bývá někdy považován za předchůdce surrealismu.
Redon byl v blízkém kontaktu se symbolistickými
básníky, k jejichž básním má jeho vidění světa blízko. Je také nazýván prvním
moderním malířem pocitů úzkosti a nevědomí. Náměty čerpal z antické
mytologie, křesťanství i středověkých bestiářů.
Používal více technik: vedle
oleje i kresby uhlem, kvaš, pastel, temperu a litografii.
V jeho tvorbě lze rozlišit dvě
základní etapy. Zhruba do roku 1890 v jeho uhlokresbách a grafikách dominovala
černá barva, kterou Redon považoval za základní. Práce vzniklé do této doby se
tradičně nazývají noirs – černá díla. Po narození druhého
syna, Ariho, malíř svůj způsob tvorby přehodnotil a jeho hlavní malířskou
technikou se stal pastel. Postupně mizí fantaskní bytosti znázorňované v noirs.
Dílo se stává lyričtější. Redon začal používat všechny barvy spektra. Jeho
způsob nakládání s barvou a světlem byl natolik svébytný, že inspiroval i fauvisty.
Fauvismus je moderní umělecký směr, který
vznikl ve Francii na počátku 20. století. Podobá se německému expresionismu,
jehož začátky ovlivnil.
Redon se uplatnil i v oblasti
dekorativní a nástěnné malby.
Dílo Odilona Redona bylo
inspirováno také hudbou. Sledoval tvorbu Richarda Wagnera. Dále jeho oblíbenými
skladateli byli Mozart, Beethoven a zejména Schuman. Tomu věnoval v roce 1904 pastel
na jeho počest. Schumanův portrét se objevuje také v panelu se jménem Noc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Symbolismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbizonská_škola
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fauvismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Odilon_Redon
Pokud jste členy Klubu snílků, neváhejte tvořit a posílat svá díla na email klubu klub.snilku@email.cz.
Pokud vás nenapadá, co kreslit, můžete se inspirovat mnou zadanými tématy. Například teď je aktuální téma "Cesta do říše snů". Klidně si ale můžete vybrat nějaké starší. Za poslání tematického obrázku můžete dostat bludišťáka.
Do komentářů, ale i na e-mail můžete také psát náměty na to, kterou mám nakreslit. A nešetřete mě. Ať je to zajímavější pro mě i pro vás.
S přáním krásného zbytku týdne Raja Luthriela
Žádné komentáře:
Okomentovat