Týden dvacátý druhý - Barva vlasů

Hodnou chvíli jsem se rozmýšlela, jak bych se měla představit a udělat patřičný bojem, když jsem tu nová, ale jednoduše řečeno, jsem Clare. Můj "domovský" blog najdete zde, pokud by někoho z vás zajímal. Jsem zvláštní osůbka, takže je nejspíš naprosto očekávatelné, že budou i má témata zvláštní. Pro svůj debutový týden jsem vybrala téma Barva vlasů. Abych vás podpořila v tvoření, splácala jsem takové malé dílko. Jen doufám, že mi neutrhnete hlavu, neboť jsem nikdy nebyla zrovna básnické střevo..

Barva z hlavy ještě páchne,
snad ji voda rychle spláchne.
Dívka v hlavě peklo má,
druhé na vlasech usychá,
na vlasech jak samet jemných,
kroucených, až k pasu dlouhých.

Miluje svůj krutý mrav,
měnit barvu na své hlavě.
Vede se to celkem hravě,
když si zvolí novou z barv.

Žlutá, hnědá, fialová,
to je její nešvar milý.
A stejně jako nyní rudá,
mění její pocit viny,

nad zničenými vlasy,

jež dávno nejsou jako klasy.

Na minulé téma - Vzdušné zámky - poslaly svá díla Labanda a Fabiana, nemýlím-li se. Posuďte, jak se jim povedlo to téma zpracovat, mně se jejich básně velmi líbí.

Vzdušné zámky od Fabiany

Z pórovaného betonu

si staví vzdušné zámky

král.

A neotevře kdekomu

kdo by mu snění zpátky

bral.

Je vysoký, je vznětlivý,

je zdrcen a jde dál.

Má otroky, má motivy,

má všechno, co si přál.

Má věnec z květů šeříku

s dlouhými stébly trávy.

A korunu má z klacíku;

omotal kolem hlavy.

Je svého světa něžný král

je světlo, jas a záře.

Pak korunu si z hlavy sňal

a pohledy do tváře

se upozornil na návrat

ze světa vzdušných králů....

Až znovu noc se ukáže,

on nezamhouří oka,

bude mít cihly zlacené

bude mít k snění čas;

Až vrátí se zpět do světa všech krás

kde v zemi svého temene

a v zámku toho cvoka

být šťastný snad už dokáže...

***

Vysnil si konec záčátku

Vysnil začátek konce

Snil jen pro sebe zpočátku

Pak začal pro pitomce

Na vzdušné zámky továrnu

Budovat osaměle....

V ní zaměstnal pár dělníků

Jen nízký plat jim dával

A pod záštitou klasiků

Sobě peníze střádal

Že sny se nedaj´ prodávat

On popřel dokonale

Když začal někdo nadávat

Pán dal mu ihned vale

Vší obchody mu kvetly, jen

Cítil se stár a slabý

I zachtěl sobě nějaký sen

Si vzít, jen proto, aby

Už viděl, jaké je to snít

O zámcích, které koupit jdou

Když koupí sen, je jeho jen?

..... Ty nikdy nebudou.

Pak zjistil, že mu bylo nejlépe, když snil jen pro sebe.

To každý má tak smotané...

A já sním pro tebe.

Vzdušné zámky od Labandy

Vzdušné zámky našeho příběhu,
skrývají veškerou dřívější nevěru.
Z nekonečna ozývá se ticho,
jenž uzavírá kruh zázraků.
Skrytá maskou naivity,
se ztrácím v našich náznaků.
Veletrh lásky 2011,
můžeme říkat této scéně.
Nesedíš jen vedle,
rozkvétáš i ve mně....
Noční stíny kráčí zdarma
po linii fantazie.
Každá myšlenka na tebe
živí mé slova poezie.
Jdou vidět hvězdy naděje,
co v nenadání spraví strach.
Že místo vztahu,
oba poznáme jenom krach.
Posloucháme vše
dokonce i to co není slyšet.
Že život začal na začátku,
dobré je vědět!

Pro ty, kteří by snad zapomněli, odkazy na svá díla můžete posílat na klubový e-mail Klub.snilku@email.cz (do předmětu napsat Téma Týdne) nebo vkládat do komentářů pod tento článek. Uzávěrka je do sobotní půlnoci, jako tomu bylo původně a nová témata se budou vyhlašovat vždy v pondělí v brzkých ranních hodinách, aby měli všichni dost času na tvoření. Jsem doslova na jehlách, co napíšete, vyfotíte či nakreslíte.