Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení.
[]
Kde to jsem? Co se to stalo? Proč mám hlavu jako střep? Tmu náhle rozetnul ve dví drobný plamínek vzpomínky. Psí hlavy, spousta vyceněných zubů, uniformy Zelenejch. "Chci vidět ruce!" "Lehni!" "Nohy od sebe!" "Dělej!" Pocit hluboké nenávisti. Ohlušující rána a bílé světlo. Tma.
Počkat, počkat. Tak moment. Tlapy, běhy, uši. Vousky? Žijí. Uff. Ocásek?! Packa, evidentně přerostlá, se dotkla chundelaté bambulky na chlupatém pozadí.
"Fajn, Pascho. Žiju. Ale ještě bych rád věděl, kde to sem," pronesl poněkud špinavý přerostlý zajíc a jeho ucho otáčející se jako satelit zachytilo ozvěnu vlastního hlasu. "Báječný. Legendární basa Zelenejch. Už se pomalu přestávám radovat z toho, že nejsem mrtvej."
Pascha se počal hrabat v nespočtu kapes svého hnědého baloňáku. Ani nepočítal s tím, že by mu nechali jakoukoliv hračku v domnění, že je to neškodné udělátko. Ačkoliv... cosi nahmatal v dolní kapse uvnitř levého rukávu. Co tam mám? U těch důležitých věcí si samozřejmě pamatoval, kde si je uložil, ale kabát měl tolik kapes, že na ty méně užívané zapomněl a přirozeně i zapomněl, co v nich schovává. Asi to bude něco nadmíru neužitečného, něco jako plechovka čaje bez nádoby, vody a ohně. To je divné. Zajíc hleděl na danou věc, i když neviděl ani na špičku svého čumáku. Musíme mu to prominout, ještě stále byl v šoku po tom osudném výbuchu v podzemí, když zachraňoval kapitána Imaginaria a jeho posádku.
Zaječí tlapa počala ohmatávat daný předmět. "Já se picnu! Vona to fakt bude plechovka," konstatoval a jízlivě dodal "Děkuju uctivě velectěným Zeleným." Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.
Dobrý večer dámy a pánové,
po delší tvůrčí a pracovní pauze Vás opět vítám u nové Iluze. Přemýšlím, zda Vám mám vysvětlovat onen poněkud dlouhý festival ticha, ale říkám si, že máte právo vědět, co se děje.
Prakticky šlo o to, že jsem byla už poněkud vyšťavená z veškeré mé činnosti a pojala jsem více než nechuť k čemukoliv. Kromě toho se již přidružily i jiné starosti týkající se nejen studia, ale i toho za co si koupím kousek chleba, jestli jsem se vydala správnou cestou, a tak podobně. Ovšem vše se vyjasnilo a myslím si, že Klub i Imaginarius mají před sebou spíše tvůrčí než hybernující období. I když... kdo ví.
Každopádně Vám přeji příjemnou zábavu při nové Iluzi.
autor: Tom Thordason
autor: Damian Fernandez Gomez
Najít nějakou vhodnou hudbu s tiki či džunglí tématikou, ale zároveň odpovídající akčnosti i potřeštěnosti, byl skutečně oříšek. Leč podařilo se.
Jelikož je dnes tak slavný den, myslím si, že je vhodný k opětovnému zahájení lovu bludišťáků. A hned na začátek mám pro vás deset bludišťáků za příspěvek do jakékoliv rubriky zde v Klubu Snílků. Do komentářů zde vložte odkaz na vámi uveřejněné dílo. Tento odkaz, prosím, vložte až po e-mailovém potvrzení daného správce rubriky.
V červenci jsem přišla o veškerá data, tudíž bych byla ráda, kdybyste pro jistotu zkontrolovali, zda údaje v tabulce korespondují s vašimi vlastními záznamy o činnosti v rámci Imaginaria.
Výzva všem:
Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.
Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:
Krásné září vinšuje
vaše tetka Maglaiz
