Týden je fuč...už zase. Odlétá a mizí jako poslední krásné teplé podzimní dny. K tématu předchozímu mi napsala [Illian] povídku na znamení, že je stálemezi námi.
"Je hezké Tě vidět zpět." :)
Dlaně. Krásné trochu vrásčité zprostředkovatelky emocí. Hladí. Koušou. Tlučou. Jsou konejšivě krásné a milé. Občas mají mozoly, když s nimi někdo hodně pracuje. Pěstěné. Poškrábané.
Je tolik dlaní...a všichni máme dvě.
Hledej znamení
od Illian
Vztek. Obklopoval ho jako sršící koule jisker. Chtěl kolem sebe mlátit věcmi. Chtěl s nimi třískat. Chtěl něco rozbít, někomu ublížit. Nejlépe asi sobě, když se nad tím tak zamyslel. Chtěl... co vlastně chtěl?
Zařval by, kdyby se kolem něj nepromenádovalo tolik lidí.
"Měl by jsi se uklidnit."
"Vážně?" odsekl kousavě. Patřil mezi ten druh lidí, kteří opravu, ale opravdu nesnáší, když jim někdo říká co mají dělat.
"Podle tebe bych se měl uklidnit, já tvrdím, že se uklidnit nepotřebuju. Mám vztek. Potřebuju se vybít."
"Samozřejmě," podotkla lehce sarkasticky, ale na tváři jí pohrával tenký úsměv.
Štvalo ho to. Dneska ho vlastně štvalo úplně všechno. Pohledy lidí, kteří se na něj dívali jako na blázna. Řidič autobusu, který z nějakého divného důvodu nechápal, proč by měl chtít dva lístky.
"Zajdi si do parku. Běž se proběhnout. Zahraj si Skyrim, nebo něco, kde můžeš relativně beztrestně zabíjet. To pomáhá."
"Víš co mi můžeš ženská?"
"Promiňte?" ozvalo se dotčeně za ním.
"To nebylo na vás."
"Hmm..."
"Vidíš co děláš? Všem připadám jako blázen. Děkuji pěkně."
"To přeci není moje chyba."
"Ne, ale řvu na tebe na ulici. To se nedělá. Jdeme domů."
Usmála se. Vždycky se usmívala. I když něco provedl. I když se choval jako malé dítě.
...
To je krásné...
OdpovědětVymazat