Milí Snílkové,
ozývám se pozdě, vím. (Aneb, kde je 20.6. kdy měla výprava vyjít.) Připletlo se mi totiž pod nohy několik neočekávaných katastrofiček, které vše odhodily stranou. Nejen, že zkouška, kvůli které jsem výpravu odsouvala, se odsunula také, ale navíc se počítač náhle rozhodl, že mu letošní horka nesvědčí. Takže místo hrátek na schovávanou s šupináči jsem se modlila, aby bylo možné zachránit všechny studijní materiály, které jsem v něm (a pouze v něm) měla uloženy.
Takže se dostávám k drakům až teď. V den odjezdu na tábor, kde budu dva týdny dělat vedoucí. Takže místo balení vesele přednastavuju článek, protože v úterý už budu v divočině bez přístupu k internetu. (A upřímně - budu si to nesmírně užívat.)
(Takže pokud toužíte kamenovat, házejte po mě prosím alespoň jantary - ty jsou totiž nesmírně krásné.)
Začneme dvojnásobnou fanfárou za minulé úspěchy. Zaslouží si ji:

